Z berounských knih svědomí.

Jsou v protokolech též doklady toho, jak pyšně pohlíželi měšťané na poddaný lid sedlský, rádi je škádlíce, a tytýž zle s nimi zacházeli. Jednoho dne (r. 1571) v domě Martina Blšanského seděli Zeman hrnčíř a Matouš Bavor pekař, opodál hověli si dva přespolní lidé sedláci, Vaněk Blažkovic z Bělče a Kříž z Tetína. Zeman hrnčíř, již podnapilý, ptal se Vaňka sedláka: „Koho máš za pána?" Vaněk dlouho mlčel, až k opětované otázce se ozval: „Co tobě po mém pánu ?" A bylo zle, že sedlák se opovážil tykati měšťanu. Zeman mu naspílal humflotů (unflath) a jinak ho nepěkně ctil, a Matouš Bavor Vaňkovi vlil pivo mezi oči. Hned se chytili Zeman a Vaněk a zemleli sobě; Vaněk porazil soka a sedl naň, ale trefil mu prstem do úst. Přiběhl hospodář a sundal ho s Zemana; ale v tom Vaněk křikl náhlou bolestí. Zeman mu prst uhryzl.

Výše jmenovaného Bavora pekaře tovaryš jednou opustil práci, zašel do blízké huti Kdyně (nyní Karlova Huť u Berouna) a tam pobýval u Matouše hutníka. Za ním tam přišel rozhněvaný Bavor a vida ho, an sedí před domem hutníkovým, běžel naň s ručnicí nataženou i lál jest mu tak, až bylo hanba dobrým lidem. Jemuž dí stará paní Markéta od huti: „Nelaj, milý Matouši! Však jest hanba před Pánem Bohem a dobrými lidmi!" Také starý Jindra kovář, jda právě mimo, řekl: „Upokojte se, pane Matouši!" A pan Matouš Bavor rozhněval se, že ho směl napomínati člověk poddaný. I máchnul ručnicí, až starý kovář sedl na zem. Ihned sice týž vstal a chopil se Bavora, a povalili se oba na zem ; ale Matouš byl na vrchu i pral soka ručnicí do hlavy. Paní Markéta přivolala lidi řkouc: „Což ho dáte bíti a mordovati!" Nyní ovšem přiskočili hutníci a vytrhli pekaři ručnici. A také se k tomu hodil pán na Kdyni a Popovicích, Markvart Karel ze Svárova, a vzal pekaře na závazek pro kvalt, kterého se dopustil na cizích gruntech. Zajisté že pan Matouš zvěděl, co mu ubylo peněz pro soud s členem stavu rytířského.

Jiného rázu byl spor měšťana s osobou poddanou v létě 1571. Blažek švec a soused Berounský, člověk starý, měl hotovou várku starého piva na prodej. K němuž přišla z Hudlic Anna Kousková krčmářka, kmetična pana Krištofa Oty z Losu na Staré Huti, a smlu-