str. 200
Boleslavi zprávy o „Rodinách šlechtických a erbovních v Mladé Boleslavi." Originální je článek J. V luky „Stařencino vypravování mladším o dřívějších sirkách a módách1" (nářečím valašským). Jos. Košťál podává ukázku ze svých sbírek „Slunce, měsíc a hvězdy v podání prostonárodním". ? pěknému článku dra. Máchala „O zazdívání lidí do staveb" dovolujeme si tuto přidati, že o téže látce pojednal Primus Sobotka ve Světozoru 1882 (strana 192), že řadu dokladů západoevropských (s citáty zevrubně udanými) referent otiskl ve své stati „Oběti v základech starých staveb" v Nedělních Listech Hlasu Národa 1891, 3. května. Pod názvem „Příspěvky bájeslovné" píše J. Soukup nejdříve o „Zmeku". Z rukopisu univ. knih. otiskuje znova (uveřejnil jej ve své studii o témž rukopise již r. 1879 Jos. Truhiř, Listy fil. VI. 245) přípisek „černý jako zmek", a vyvozuje odtud, že si předkové naši představovali zmeka, co se týče barvy, černého, a prohlašuje právem přípisek onen za nejstarší doklad prastarých pověstí o zmekovi. Doklady ze Žaltáře Wittenberákého podává svědectví o zmekovi v podobě j e š t ě r a, draka, nebo saně. Referent obíral se otázkou o zmeku staročeském v Staroč. výr. obyč. (18á9, 209—210), ? čemuž Soukup podává ve svém článku uvedené doplňky. Tam vedle jiného vyvozoval z dokladů staročeských, že se se slovem „zrnek" dělo podobně jako s mnohými jmény bájeslovných bytostí, kteréž byly nátlakem duchovních, kárajících zbytky bájí pohanských, prohlašovány za čerty, za ďábly a tak v této podobě, často jistě bezděky, udržovaly se v podání národním, nejvíce v úslovích, pořekadlech. Od té doby přibylo mi několik dokladů, které ?? studii Soukupově přikládám a jimiž pravděpodobnost dohadu toho je potvrzována, na př. v Briiek-nerově vydání knihy o Ezopovi (Otisk z Jagiéova Arch., řádek 565 — 568) rýmováno: „Takéž Němci činie nám, když je zmek přinese ? nám." Ve vydání skladby o Jetřichovi Berúnském též od prof. Briicknera (řádek 189 - 191) dí Vítek Vilantov: „Ač by jie č e r t s t ř i e h 1, toho nevědě — vece ten tak výborný rek — jedno ač by jie střiehl zmek..." a dále (řádek686—690): „A zdali jest jej vzal zmek? — kam se poděl, živ nevědě; kamos přede mnú upade, v malé chvíli jako se propade." — Druhý příspěvek bájeslovný podal J. Soukup o třasu Na začátku píše o „s t ř ě s u" (tak totiž spisovatel transkribuje slovo staročeské psané „strzyess"). Na základe bezpečných důvodů nesouhlasíme s výkladem spisovatelovým i s dalšími vývody. Přineseme však o tom podrobnější sta{ na jiném místě Českého Lidu. Zatím tuto dodáváme ? upozornění spisovatelovu v poznámce 10. na str. 75.: „. ve starobylých frásích : božec naň připadl a přetrhl ho — souchotiny ho snědly a j. Naši badatelé měli by si této kapitoly již jednou povšimnouti. O nemocech některých vypravuje prostonárodní léčitelství jako o bytostech, s kterými se svatí potkávají, s nimi mluví a jim přikazují. Zrnko mythické musí v tom každý viděti" — že tu vypuštěno udání, odkud obě frase doslovně jsou čerpány, totiž z vydání Fiedlerova, Todtenbuch der Geistlichen der bohm. Briider, Pontes rerum austriacarum, V. 1. 1863, str. 269 a 291. K, V. Adámek uvažuje o muzeích krajinských a o statistice muzejní. V „Různých zprávách" popisuje A. Pečenka středověké tvrziště v Strašnově u Ml. Boleslave a staré kameny náhrobní v kostele počapelském blíže Berouna. J. V. S i m á ? popisuje kostel ve Březně a kostel v Sýcině u Mladé Boleslave a podává ^.pilně sebrané příspěvky ke zvonařství na Boleslavsku. Na konec V i ? t. Šíp (pseudonym?) vyslovuje domnění, že pětilistá růže pánů z Rožmberka, složená ze středu, soustředné řady vnitřních a vnějších lupenu, všelijak vykrájených a zahnutých, která heraldicky jsouce upraveny tvoří pentagon téměř kruhový — zdá se — je původem růžice jihočeských výšivek. Snad se udá příležitost, že se ? této domněnce vrátíme. Red.
|
|
