ovinovali látkou. Obchůzky s „koněm" bývaly na podzim, obyčejně v advente. 16)

V Slezsku a v severním Německu mívá kůň maoho noh. Hochů -celá řada seskupí se za sebou, druh druhu opře ruce o ramena. „Tělo" přikryto je bílou plachtou. Přední drží hlavu uměle vyrobenou, z jejíchž očních důlků a z huby září žížavé uhlí. Tak na př. v Lüne-burgu chodívá mládež za práskot« bičů a dostává se maškarádům za to slaniny, ovoce, uzeniny a pod.17) V Slezsku místy jezdívá chasník 11a bělouši již 10. listopadu a přináší, rozdává dětem dárky, zejména pečivo.18) . ...

Přestaneme, abychom řeči ukrátili, na uvedených dokladech o obchůzkách s koněm u lidu německého, stručně jen ještě poukazujíce k obšírnějším zápisům ve spisech Kulmových,19) k záznamu z Hanoverska, kdež o vánocích prosívá mládež po domech za jídlo a pití obchůzkou s koněm, jehož hlava je vyřezána ze dřeva,20) a ke .zprávě Treíchelově (od Soukupa uvozované) o obchůzce průvodu s koněm opět na vánoce a o masopustě 21) atd. Zprávy tyto jsou v.hlavních rysech totožné s popisy, jež jsme uvozovali z rozmanitých studií folkloristických německých. Podrobností nechceme tu vyčerpati.

Jde o výklad tohoto obyčeje. Mythologové němečtí dělí se tu hlavně na d v a tábory. Starší škola přidržuje se výkladu ve smyslu "Grimmově, že obchůzka s koněm jest upomínka kultu Woda-nova. Místy chodívají chasníci němečtí s koněm běloušem na podzim, okolo sv. Martina. Soudí se, že doba křesťanské památky sv. Martina shoduje prý se s upomínkou pohanského kultu v tutéž asi dobu, kultu Wodanova.22) Proti tomu zase bývá namítáno, že obchůzky dějí se také v advente, o vánocích a hlavně o masopustě, kdy nejčastěji -chasa strojí koně tak zv. masopustního. O tom však, že obchůzka s koněm souvisí s kultem "Wodanovým, že jezdec značil Wodana a kůň ibělouše jeho, jsou četní mythologové němečtí pevně přesvědčeni a snaží

16) Montanu s, Die deutschen Volksfeste, Volksbräuche und deutscher Volksglaube in Sagen, Märleiu und Volksliedern, Iserlohn, 1858, str. 76.

17) Sepp, Religion der alten Deutschen, 1. c, str. 63.

18) Vernaleken, Mythen und Bräuche des Volkes in Oesterreich, Wien, 1853, str. 62.

19) Märkische Sagen und Mährchen, 1843, str. 308, 346, 361; Sagen, Gebräuche und Mährchen aus Westphalen und einigen anderen Gegenden Norddeutschlands, Leipzig, 1859, str. 402 ; Mark. Forschungen, I. 117 a d.; článek v Hauptově časopise, V. 473 ad. Srv. H. Pfannenschmid, Germanische Erntefeste im heiduischen und christlichen Cultus, Hannover, 1878, str. 522. 20) Pfannenschmid, Germanische Erntefeste, 1. c, str. 522.

21) Verhandlungen Berl. Ges. für Anthropol., Berlin, 1883, str. 77 ad. 22) Mühl hause, Urrreligion des deutschen Volkes, 1. c., 307—308.