ckým pečivem valašským (draky, zvířaty, pannami a j.) na oněch skříních položeným. Na stěně připjaty jsou kraslice Madl. Vanklové z „Mor. ornamentů". Tam visí nebo jsou položeny opětně ukázky valašského drobného průmyslu, jako dýmky velmi úhledné, i perletí vykládané, hole prosté i vyřezávané velmi uměle (se zvířaty rozličnými: psy, zajíci, jeleny a j.), kuchyňské nádobí (vařechy, švrláky, solničky a j.), nože a kudly valašské. Tam zase spatřiti lze ve slušné ozdobě fotografie valašských typův, osob, chalup, svatby a j., obrázky malované na skle, pistule z Karlovi«, dřevěný zámek, „p a 1 o š" (nůž) ukořistěný Kurucům r. 1708, když Vsetín zle navštívili. Nůž byl u Vsetína r. 1845 ze země vykopán a užívalo se ho k sekání zelí, dokud nebylo struhadel. Je 63 cm. dlouhý a 9 cm. široký. S nožem je spřežena š i r o-ě i n a tesařská, velmi stará, jež na rukověti má vyřezanou růži a písmena W S. Se stropu visí několik holubiček.

A nyní do přízemku — do šenku. Jeť „valašský šeňk" korunou výstavy, nejen vzhledem k jeho charakteristickému zařízení, ale zvláště proto, že kromě nutného už odpočinku také zábavy s dostatek poskytuje. Po napjetí duševním a zemdleni tělesném bude nám dvojnásob milý. Již po schodech doléhá k sluchu našemu mocný šumot, zvonivý smích, radostný jásot a drnčivý'zvuk cymbálu. Vkročíme. Ocitáme se v prostorné místnosti. Je plna Valachův a Valašek skutečných i přestrojených, hostí domácích i cizích, jižto nenucené navzájem se baví neb u stolků sedíce popíjejí buď pivo neb ochutnávají valašské borovičky, slivovice nebo medoviny (kořalky to smíšené s cukrem páleným, hřebíčkem a j.). Svižné Valašky mají všude oči a hosty obsluhují. Za stolem v koutě sedí „valašská muziga", skládající se z cymbalisty, basisty, houslisty, a klarinetisty. „Kapelník" dá znamení, muziga „spustí" — a už je všechno v reji. Zpěv a výskot, výskot a zpěv zaznívá odevšad, dokud muziga hraje.

Prohlédnuvše si „život" valašského šeňku, věnujeme pozornost svou zařízení jeho. To je velmi jednoduché, ale nicméně vábné, útulné. V levo od vchodu v rohu je „šentiš", sbitý od spodu až do vrchu z latí, v němž je soudek piva, láhve s lihovinami, sklenice a růzaé zákusky. Uprostřed svižných ob-sluhovaček otáčí se mrštná paní „šenkéřka" vydávajíe buď věci, jichž třeba, nebe poroučejíc, co se má státi, nebo konečně obsluhujíc hostě, který až ku „šentišu" přišed něčeho si přeje.

Jizba je okrášlena řetězy z malovaného papíru a z kouta do kouta křížem napnutými. Po stěně v právo jsou lištvy s túfarovými miskami a hrnky, na sténě u dveří hodiny. Stoly pro hosty jsou s trnožemi vyřezávanými, lenošky s- vykládanými sedadly a vyřezávanými opěradly. Podél stěn jsoji lávy, na nichž hosté také se usazivjí. V zadu mezi dvěma okny má hostinský Zivotský ze Vsetína vystavenu sbírku své slivovice, borovičky a medoviny, kteréž hosté rovněž buď kupují nebo okoušejí. Totéž vystavuje vedle hostinský Trlica z Ústí ve vkusné pyramidě ze chvoji.

Na konec své zprávy můžeme s radostí konstatovati, že výstava vsacká se nacele zdařila.*) V témž smyslu zněly také všechny zprávy, podané v různých našich listech.

Návštěva výstavy byla poměrně hojná. Přibyloť na Vsetín přes 8000 ho s t í z blízka i z daleka, aby výstavu zhlédli. Hromadně navštívili výstavu občané z Val. Meziříčí, Eožnova, Frenštátu atd. Vítáni nám byli vedle jiných z Turč. sv. Martina pp. M. Dula a Pieto r. Vzácná byla návštěva dr. V1. hr. L a ž a n s k é h o, předsedy hlavního výboru národopisného v Praze, který se zvláštní přízni a náklonnosti Vsacanů těšil.