Při rozšíření a oblihě kroniky Hájkovy a také Veleslavínova Kalendáře historického snadno vysvětlíme, že záhy umělý výklad šířil se z kniby do knihy a že byl pokládán za věrohodný. Již r. 1590 na př. vykládá kazatel v Opavě Martin Philadelphus Zámrský svým posluchačům v týž rozum o významu obyčeje na neděli smrtnou. Vybíráme z jeho výkladu o nedě smrtné, vyšperkovaného příměsky rázu nábožného, ukázku, jak si představoval vznik starobylého obyčeje: „Po vykonání pak svadby všem obyvatelům v Polště rozkázal Mečislav pohanstvo opovrci, víru křesťanskou přijíti a na jistej den, jmenovitě VII. den měsíce (což se rovně v pátou neděli postní, kteráž již prve Judica se jmenovala, trefilo) všecky modly a obrazy pohanské z ko-stelův, z měst, ze vsí i z domov vyčistiti, ven vynésti, potlouci a do vody vházeti. Což jsou všichni lidé netoliko učinili, ale na památku nejprvnějšíbo v Polště křesťanstva začátku, též opovržení toho dne pohanstva, ano také z vděčnosti svého od věčné smrti usmrcením Jezu' Krista vysvobození, každého potom roku, když ta neděle přišla, mládež v městech a ve všech u velikém houfu se scházívala a udělavše modlu z dřeva, z slámy, z sena, hadry obvázanou, s křikem a zlořečeného pohanstva proklínáním k loužím přibíhajíce, do vod, jezer, řek i mo-čidl zase úprkem domův běžela. Odkudž potom obyčej ten z Polska léta Páně 975, do Slezska, Moravy i da cech se dostal, čehož posavad šlépěje zůstávají, zvláště ve všech, kdež děti, nosíce na holi strašidlo, udělané z došku neb z hadru, že smrt zanášejí, praví."19)

Domnělý výklad šířil se mezi lidem ústy kazatelovými i Postillou Zámrského, kde bylo kázání otištěno a která se těšila veliké oblibě, a šířil se četbou také knih jiných, zvláště kalendáře, na př. kalendáře Partliciova, vydaného r. 1617. Dokladu, zapsaného od Partlicia, vážíme si proto, že zaznamenal edle popisu také, tuším, poprvé zároveň popěvek, který zpívala mládež tehdejší při vynášení smrti a který (srv. str. 461) podnes děti české zpívají při témž obřadu, čteme u Partlicia: „Neděle smrtedlná proto se jmenuje, že děti toho času ještě v mnohých krajinách smrt z města a ze vsí nosí, zpívajíce: ,Již nesem smrt ze vsi, nové léto do vsi. Vítej, léto líbezné, obilíčko zelené!" 20)

Vzácný tento doklad doplnil obrázek, jak Čechové slavili vynášení smrti, a potvrdil se všemi doklady již uvozovanými, že za starých časů mládež vynášívala „smrt" s týmiž obřady a písněmi podobnými, jako se posavad děje v krajích, kde starodávný obřad se udržuje.

Veleslavínův výklad nabyl všeobecné víry a znova bývá opakován od spisovatelů českých ve věku XVII. a XVIII. Roku 1668 rozhovořil se v témž rozumu Bolelucký, kterak prý v Čechách a na Moravě chlapci a děvčata nosívají ženskou postavu na tyči, zpívajíce starodávnou píseň,