neděli odpoledne vynášejí ze vsi Mařenu (lašsky „Blařanu") odrostlejší děvčata. Mařena bývá upravena z došku, oblečena ženským šatem pěkným nebo vetchým, starým. Došek „Mařena" nastrčí se na dlouhou tyč, kterou děvčata nesou po celé dědině. Za dědinou odstrojí došek a hodí jej do vody. Kde je Mařena nastrojena v hadry staré, tam běží chlapci za děvčaty a metají po ní kamením a roztrhají na ní hadry. Z kterého domu hoch se neúčastní tohoto obřadu, z toho domu někdo zemře do roka. Na Jičínsku nesou Mařenu až k lesu, tam s ní šaty svlekou a roztrhají. Zatím chlapci v lese utnou májíček a nesou nazpět do dědiny.

Na Šumbersku a Zábřežsku vystrojí se „smrt" do pěkného oděvu. U lesa se odstrojí a došek spálí. Do šatů, které měla na sobě smrt, přistrojí se děvče, kteréž pak jako „líto" nebo „anděla" vedou nazpět do dědiny. Chlapci zatím utnou jedlový májíček a dají vršek s něho děvčeti „litu" do ruky. Mládež jde do vsi v průvodu: napřed chlapci s májíěkem okrášleným pentlemi červenými, za nimi děvčata s „litem". „Líto" celou cestou po každých dvou krocích se zatočí. Májíček zanesen do toho stavení, odkud smrř vynesli, obyčejně tam, kde bývaly přástvy a přibijou jej na kalenici.

Na Valaších chodí se jen tehdy s Mařenou, když ve smrtný týden (na Brumovsku) nebo za celý půst (na Vsacku) v dědině nikdo neumřel. „Smrt" jmenuje se také místy „smrtnica", „smrtelnička", „smrťák", „smríoch", „květnica", „stromek" (májek) a také „smr-tolka" (smrtholka). Se „smrtolkou" chodívají po západní Moravě. Okrasou bývají věnce, při čemž na stuhy jsou navlíkány skařupy (vý-puky, výdumky čili pouchy) a mezi ně nastrkány jsou na nit kousky sukna barevného. Také obrázky zavěšují na nitky nebo krášlí stromek „klobetami", t. j. nastrkají na nitky střídavě kousky slámy, sukna a pod. Že je to obyčej starodávný, svědčí stará zpráva o slezském obyčeji ve století XVIII, kterou dále podáváme. V Jablůnce na Vsacku zdobívají stromek malovanými vejci a papírovými pentlemi „značkami". Jako odchylku zaznamenáváme, že na Hané bývá za „smrt" dutá dýně s vykrojenýma očima, v níž hoří svíce. Před večerem nesou ji na plachtě za dědinu a házejí do vody.

Někde děvčata chodí s Mařenou a chlapci se Smrťákem nebo Mařákem, s doškem, přistrojeným do mužských rozedraných šatů. Při tom tropívají žerty. Vyřítí se za děvčaty z některého stavení zpívajíce: „Nesem, nesem Mařáka, na oleji smažáka, déte mu másla, aby se mu hlava třásla", nebo: „Neseme Mařáka Ignaca Kačaka. Kaj ho poneseme? Na fojtové vrata. Fojtka bude rada, že ma kamaráda a fojt ešče radši, že ma černé oči." (Z Frydlanta.) Chlapci někdy také se při tom snažili, aby shodili Mařákem Mařenu se žerdi. Natropivše s Mařákem dosti žertů, zašlapali ho někde na dvoře do louže nebo zahodili do potoka. Na Zábřežsku v Chromči vynáší- děvče na holi