nastrojenou Smrt, druhé Smrčáka, ostatní děvčata s máječkami je doprovázejí, zpívajíce. Za vsí Smrt i Smrčáka zapalují.

Mařenu (Smrt) pravidelně mládež pálívá nebo topívá a pak hází po ní kamením, aby za nimi neletěla. Zvláštní odchylný obyčej měli v Rajnochovicích, kde přístevnice chodívaly s Mařenou a zakopávaly pak došefe do země, aby ho chlapci nenašli, sice by se dívky ty prý nevdaly.

Na východní Moravě Mařenu vynášejí na smrtnou neděli a nové léto přinášejí na neděli květnou. Děvčata nosí „maják", vršek mladé borovice, ozdobený podobně jako „léto" na smrtelnou neděli.

Obřady lidu moravského jsou rázu starého, kterémuž nasvědčuje shoda jejich se starodávnými popisy vynášení smrti. Zejména shoduje se s obyčeji staročeskými obyčej moravský, posavad užívaný, jídati na smrtnou neděli smažený hrách, „puč alku". Na Zábřežsku již týden před smrtnou nedělí děvčata prosila po dědině hrachu na pučálku: „Déte nám trochu hrachu na pučálku, budem strojit SmrC." Když se mládež z obchůzky vrátí, jídá v tom domě, kde se Smrt strojila, společně pučálku.

Starodávný ráz mají také popěvky obřadné. Některé shodují se doslovně s písněmi, zapsanými v památkách staročeských.

Ve Slezsku41) vynášely a místy posavad vynášejí na smrtnou neděli děvčata Mařenu a chlapci Mařocha čili Smrďucha. Za Mařenu vystrojili došek do bílých šatův a ověsili pentlemi, v Chvalkovicích do svatebních šatů nevěsty naposled vyvdané ze vsi. Hlava jest opatřena vlasy ze lnu a ozdobena zeleným věnečkem. Za to Mařocha vystrojili jako škaredého hastroše. Dali mu na př. v Raduni kožich na hlavu beranici, na nohy vysoké boty, na klín položili smetoník, do úst dýmku a vozili ho na vozíku po vsi. V Lukavci nosívají Mařocha na žerdi, s kloboukem na hlavě a s dýmkou v ústech.

Děvčata vyjdou s Mařenou z jedné strany vsi, chlapci s Ma-řochem z druhé strany, aby se setkali prostřed dědiny, kdež se chce Mařoch s Mařenou rozloučiti a ji políbiti. Děvčata zahánějí chlapce se škaredým Mařochem, který potom je shozen do kaluže, na Hradci s mostu do Moravice.

Při obchůzce opatrně dbaly dívky, aby některá nebyla poslední, neboř kdo je poslední, zemře toho roku. Za vsí odstrojí děvčata Mařenu a oblékají do jejích šatů nejhezčí děvče ze vsi. Došek z Mařeny roztrhají, v Kyjovicích vhazují do potoka. Tyčku, na kterou zavěsili Mařenu, upravují za „plapořec", t. j. přiváže se „máj" pentlemi ověšený, nebo také červená šatka. „Plapořec" nesou vedle „nevěsty', která v Mařeniných šatech oči si utírá bílou šatkou, nebo sama „pla-