Dr. V. Tille. Literární studie. I. Skupina lidových povídek o nezuámém rekovi, jenž v závodech získal princeznu za choť Praha. Buršík a Kohout. 1892. XV. + 124. Autor této studie, známý svými referáty o sbírkách pohádkových a články z oboru pohádkosloví, vybral si k podrobnému rozboru skupinu pohádek, založenou na dvou prvcích: a) o získávání divutvorných koní, b) o závodech o princeznu, jež vypravuji se v rozmanitých obměnách v tradici lidové. Bez lichocení uznati třeba, že spisovatel se znalostí překvapující snesl a spořádal bohatý a hojně rozšířený materiál, týkající se pohádek s látkou výše označenou. Že pozornosti jeho tu a tam některý variant zůstal neznám, nelze se při roz-drobenosti a rozptýlenosti hojného materiálu ani diviti, tím méně za nějakou podstatnou vadu to vytýkati. Uvádíme na př. zajímavou pohádku slovinskou, kterou J. Kenda uveřejnil v Ljublj. Zvonu ročník X., 1890, str. 217—220 a str. 288—291 (Pepelúhar). Pohádka tato řadí se obsahem svým k látce B, a počátek její připjat je jako u mnohých jiných pohádek tohoto druhu k látce jiné. Vypravuje se totiž o třech bratřích, nejmladším Pepelúharovi, který naučil se ve svétě řeči zvířecí. Potom teprve líčí se hlídání zahrady, do níž v noci nějaká zvěř chodila a poválela nejkrásnější květiny i měkkou irávu. Starší bratří na hlídce usnuli, toliko Pepelúhar ubránil se spánku a získal první noc koně se stříbrnou hřívou a stříbrnými podkovami, druhou noc koně se zlatou hřívou a zlatými podkovami, a třetí noc koně s démantovou hřívou a démantovými podkovami. Následují závody o nevěstu. Princezna chce jen toho vzíti si za muže, kdo přeskočí příkop 100 sáhů široký a 100 sáhů hluboký. Bratří Pepelúharovi jedou na závody na bujných ořích, Pepelúhar na bídné kobylce, která uvízne v blátě. Ale Pepelúhar pomocí oněch tří koní třikráte zvítězí a dostává od princezny polovici démantového prstenu. Potom rozkáže otec starším synům, aby nejmladšího o Ivedli a zabili, ale oni ho "Bšetří, a Pepelúhar jede k princezně, a dav se jí poznati podle prstenu ožení se s ní. Společně jedou k otci, kterému rek dá se poznati a obdrží jeho odpuštění. K látce B patří také pohádka rumunská ze Sedmihrad (Ausland 1857, str. 288 až 289. N. 20), v níž bratří hlídají žito; nejmladší chytí 4 koně: měsíce, slunce, větru a myšlénky. Pomocí jejich vyskočí na vysoký strom a osvobodí odtud princeznu, kterou dostane za ženu. — Dále bychom vyslovili skromné přání, aby pan dr. Tille nepřestával jen na rozboru látek báchorkových, pokud obsažeay jsou ve versích prosaických, nýbrž stopoval je také ve versích veršovaných, jak to v některých případech, jako na příklad při variantu sibiřském (strana 30) a slovenském (strana 63) vskutku učinil. Při studiu látek báchorkových pohádky i písně stejně jsou závažný ; neboť co se někde vypravuje prosou, jinde přednáší se veršem. Proto není radno pohádky od písní oddělovati, nýbrž třeba zkoumání na obojí druh prostonárodních plodů rozšířiti, jak to nejlepší znatel lidové literatury za naší doby Rus A. N. Veselovskij ve svých spisech zajisté se zdarem provádí. V poesii jihoslovanské nalézáme celou řadu písní o tom, jak rek, pasák, nejmladší ze tří, jede v přestrojení jako neúhledný Bulhar nebo dervis na svém divotvorném koni za svaty a závodí vítězně (hlavně v skoku do výše a dálky, ve střelbě, v poznání nevěsty a v zápase s netvorem), čímž získává nevěstu a dává se poznati, nebo jak pomocí aivotvorného koně vykoná nesnadné úkoly