stvem starším vyvíjela se u těchto menších plemen bojovnější povaha, a tak stalo se, že když Pražané dobyli sobě primátu v západní polovici země, připadl jim brzy primát i v části její východní, tak že byla přes značnou moc rodu později Slavníkova 19) uznávána knížata Pražanů za náčeluíky celého národa.

Kde však máme hledati starší sídla Charvátů, ve kterých část jich ještě na konci X. století seděla?

Hořejší poříčí Dněstru jimi z příčin anthropologických nemůže býti. Nestor mluví o Charvátech dvakrát: r. 904—907 uvádí je vedle Eadimičů (r. 885 podrobených) a vedle D u d 1 e b ů '20) ve vojích Igorových táhnoucích na Ěeky, a k roku 993 praví, že táhl Vladimír na Charváty. V té příčině dlužno všímati si ruského vodopisu. Z ruských řek s jmény končícími na i n a, jako jména řek v severních Čechách, znám pouze Dvinu a Berezinu. Do Dviny padá Disna a blíž pramenů Dviny a Dněpru jsou i prameny D e s n y, při které v právo i v levo nacházela se sídla „lešských" Eadimičů a Vjatičů. (Osobní jména na i m byla oblíbena u českých Charvátů, zejména E a d i m v rodě Slavníkově.) Děsnou nazývá se říčka, s kterou severočeští Charváte po překročení hor Jizerských setkali se, a jinou Desnu nacházíme (ve 12. stol.) jako přítok Trstěnice v krajině litomyšlskó.

Že předkové Charvátů českých i Charvátů jižních byli sobě blízci a bydleli ještě v prvních stoletích po Kristu blíže moře baltického, nejspíše u veliké, splavné řeky do něho se vlévající, dokazují dvě národní jména withing a warag, která obě stala se u Slovanů českých obecnými jmény statnými vítěz a vrah, sloužícími k označení nepřítele, podobně jako se stalo s národními jmény Avar (obr), Teut (cizí), Nemet (němý) ata. U Charvátů jižních (Slovinců) znamená slovo v i t e z vůbec pána.

Hlavní voj modrookých vypravil se přes Odru asi dvěma směry, totiž jedna část územím potomních Slezanů, okresy olešnickým, vratislavským, střelinským a němečským do Kladska — jiný, starší21)