str. 181
Také v první době křesťanstva bylo tetování často použito lk označení vyznavačů nové víry.23)
Konečně se zachovaly do dnešního dne jisté starodávné prostonárodní zvyky a hry, při kterých se obyčejně obličej neb i ruce natírají barvou, což se rovná úplně malování těla u divochů při slavnostech aneb před bojem. Často ovšem nahradila původní malbu škraboška.44)
Původ zvyku, tělo malovati a tetovati, jest tak jedaoduchý a .příčiny tak mnohostranné, že není zapotřebí hledati jediné středisko anebo východiště pro něj; naopak můžeme směle připustiti, že ;zvyk ten povstal samovolně na mnohých místech. Mezi příčinami, které pak jej vyvolaly a udržovaly, uvádějí se následující:
1. Člověk hleděl potíráním kůže tělo chrániti proti vlivům přírody, hlavně vlhkosti a zimy, jak do dneška činí mnozí divoši po-jnocí smíšeniny oleje a hlíny.
2. Podobný povlak poskytuje ochranu proti hmyzu; tak se chrání někteří obyvatelé brasilští proti moskytům.
3. Malování a tetování nahrazuje šat a domněle zakrývá nahotu.
4. Malované a vyleptané značky udávají příslušnost jednotlivců lk jistým kmenům, a
5. jsou někdy odznaky náboženskými, majíce chrániti proti zlým duchům a různým nehodám.
6. Malováním a tetováním se změní úplně vzezření a má se jím proto, vyvolávati někdy hrůza u nepřátel; nejčastěji však hledí se tímto způsobem zvýšiti tělesná krása, ovšem že často dle vkusu nám zcela cizího.25)
Z uvedených příčin jest také vysvětlitelno, proč se barvení těla a tetování nejvíce provozuje u národů, kteří se nedostatečně šatí, neboť tam právě částečně nahrazuje oblek. Jinak ztrácejí oba zvyky
íúplně svůj význam.26) Při úplném obleku zbývají pak jen ruce a
-obličej a u našich dam pouze tento k malování.
23) Joesst: Tätowieren etc. 1. c. str. 103; tamtéž (str. 105) viz příklady označování otroků, zajatců a zločinců tetovanými a vpalovanými značkami v dobách minulých a nynějších, což lze míti za „zrůdnost a zneužívání" tohoto mravu.
24) Joest (Tätowieren 1. c. str. 22) připomíná bulharský tanec „horo", při němž tančící dívky si barví obličej bílou a červenou barvou, která jest natřena na dome, před nimž se tanec provozuje.
25) Tak uvádí Joest, jak dívky bečuanské se svými červeně natřenými nosy koketovaly. .Dle Bougainvilla věnují prý dámy na ostrově Tahiti zadní části svého; těla tutéž pozornost a péči, jako francouzské dámy svým tvářím.
26) Tetování u národů sibiřských pokládá B. André (Eevue ďEthn. Paris, l882. I. 860) za přežitek z doby, kdy chodívali ještě nazí; Joest (Tätowieren etc. 1. c. str. 57) to však lépe vysvětluje tím, že obyvatelé těchto, jinak chladných končin chodí ve svých chýších s obnaženým tělem aneb alespoň hrudníkem.
