přes hlavy jejich položiti potřebné trámce, do těch se zapustily sloupky a pavlač se, jak bylo libo, zabednila. často bývají na takových pavlačích i konce stolic z krovu přes své sloupky vystrčeny a sloupky pavlače jsou do nich nahoře začapovány. Byla-li pavlač takto zařízena, mohla býti od půdy zvláštním pěřením, jímž se dveřmi na pavlač vstupovalo, oddělena. Obyčejně však bylo pěření jediné, zavírající jen pavlač. Toto mívalo obrubu kolem obdélného otvoru zhusta ozdobně vyřezávanou, někde bylo pod otvorem i zábradlí ozdobné, jako je na pavlači před domem. (Tak je to na př. na „Dvoře ve Lhotě", zobrazeném v 2. ě. II. Č. L.). Za to bylo někde místo toho všeho pouhé jednoduché bidlo, ostatně nechána pavlač otevřena. (Srv. obr. str. 209.) Bidlo bylo i na pavlači dobře zdělané; tam nataženo povýš. Na bidle sušívalo se prádlo: to byl praktický a zajisté nejdůležitější účel této pavlače. Za nestálého počasí neškodily tu tak hned prádlu přepršky, a bylo-li třeba, mohlo se od schnoucího prádla i z domu odejíti a nebylo se báti o ně před zloději. Vstupovaloť se na pavlač tuto jen punebím. Aby vítr sněhu a deště obdélným otvorem na pavlač nenavál, zavírali někde — ale jen někde — tento otvor poklopem.

Po prknech s nápisy, jako bývala na dřevěných štítech na českých chalupách v jiných krajích, není na Chodsku ani stopy, ani žádné paměti.10) Také žádného malování není na starých chalupách chodských (zejména ne na dřevěných) pozorovati. Vůbec snaha po pouhých ozdobách bez nějakého praktického účelu je ve všem stavění chodském velmi skrovná. Uvážíme-li, že týž lid platil a platí sedm zlatých za pouhé vyšívání na pleně, týž lid že chtěl míti vždy bohatě malovanou postel, auden, halměř i mnohé jiné drobné věci z domácnosti, uvážíme-li jaký si vytvořil ten lid malebný kroj, je opravduzvláštní, že nepamatoval týž lid na obdobné krášlení svého bydla.