vyplněn jest protestantskými spisy, kteréž byly opsány r. 1805 a 1806 v Slatině u Josefa Procházky z tištěných knih, vyšlých v Praze 1619 a 1620 za vlády protestantské. Na prvním místě opsána jest Epištola Jana Awentroota k velikomocnému králi Hispánskému, přeložená r. 1620 od Matěje Etesiusa Sušického, vytištěná 1620 v Starém Městě Pražském u Pavla Sessia, akademie Pražské impressora. Ježto ten spis náramně tupí papeže a církev katolickou, byl v časích pozdějších pronásledován, a to s takovým účinkem, že Jungmann i Jireček neznali ho než jen z Indexu librorum prohibitorum, v němž se uvádí titulem skráceným. A hle, přece se zachoval u písmáků; opisovaliť ho „u Josefa Procházky v Slatině roku 1806", a první dva listy, soudě dle písma, byly psány v Pekle asi v letech 1830—1840. — Ostatní spisy do tohoto sborníku vepsané jsou vesměs kázání Havla Žalan-ského, jenž v letech 1610—1621 byl protestantským farářem u sv. Jiljí v Praze; jest tu Kázaní o velkých modlářských bludích (proti trans-substanciaci); šestero kázaní o Janovi z Husince a Jeronýmovi Pražském, obsahu namnoze historického (o nich viz Jirečkovu Rukověť II. 364 č. 27; v jednom jest opsán list Žižkův, poslaný z Orlíka Domažlickým, a válečná píseň Táborů : Kdo jste boží bojovníci); O protivenstvích církve atd., též nejvíce obsahu historického (v Jirečkově Rukověti 365 č. 29). Na konec rukou okolo r. 1800 opsáno jest kalendárium, kteréž, soudě podle katolických zasvěcených svátků, musí pocházeti z předlohy upravené asi mezi roky 1730 — 1750 v Cechách. Na posledním místě nachází se zmíněný již soupis knih Procházkových, psaný asi 1830—1840. Josef Procházka cenil si tu psanou knihu 6 zl. I tento sborník zasluhuje, aby byl zachován v českém museu.

Čís. 1. „"Na č e č ů v k u" (čočka). Černým a žlutým hedvábím.