„Světem jdoucí".

Nová organisace a rozmnožení četnictva jakož i přísný dozor na všecky pocestné jsou příčinou, že vymizel z českého venkova rázovitý typ lidí nazvaných obyčejně „světem jdoucí". Dnes tímto jménem lid venkovský rozumí již jen pocestné brusíře, kramáře a podobné lidi, ba v mnohých krajinách ujal se již pro tyto lidi i německý název „hausírníci". Před lety bývalo jinak. Zeptejte se jen výměnkářů na venkovských statcích, a povědí vám, jací to lidé jindy bývali, ti „světem jdoucí".

Každá krajina na př. mívala svého „advokáta". To byl znalec práva a soudu. Chodil po městech i vesnicích, ovšem jen tam, kde měl své klienty. Do roka obešel krajinu několikráte, podle toho, jak kde práce jeho nebo rady bylo potřebí. Takový „světem jdoucí advokát", býval z pravidla člověk učený, někdy zkažený student a leckdy také bývalý vrchnostenský úředník, jenž pozbyl služby své a chytil se potulného advokátství. Pamatuji se, že krajinu naši ještě v letech šedesátých obcházel takový „světem jdoucí" právník, který kdysi ještě za úřadů patrimonálních na panství našem býval vrchním. Byv tehdy pro nějaký přechmat z úřadu propuštěn, zůstal krajině naší věren, a obcházel obce pracuje rolníkům stížnosti, žaloby a právní spisy.

Jiná podobná figurka byl cestující zvěrolékař, „medicus". Hojil nemoci dobytčí a uměl prý hojiti také lidi. Požíval všeobecné důvěry jako jeho kollega právník, a na mnohém místě lékaře k nemocnému nezavolali, čekajíce trpělivě, až „světem jdoucí" medikus náhodou pod střechu jejich zavítá.

Byli také „světem jdoucí", kteří pomáhali ve všech potřebách lidských. Tak na Rokycansku v obci P. po mnoho let strašilo v jednotu stavení. Majetník stavení strašidlem ohrožovaného byl nucen sáhnouti k rázným prostředkům, aby se strašidla zbyl. Strašidlo provozovalo rejdy svoje dále. Tu přišel do P. člověk „světem jdoucí" a dozvěděv se v hospodě mezi řečí o strašidle, hned se nabídl, že strašidlo na věky „zaříká". Zavřel se na noc do stavení. Co tam celou noc dělal, podnes nikdo neví, ale ráno ohlásil majetníkovi. že strašidlo zaříkal na devadesát roků. Mluvil pravdu. Po jeho odchodu bylo zbaveno stavení návštěv strašidla. Dnes jest od události té již čtyřicet roků, a dosud „zaříkané" strašidlo se neobjevilo. Na statku hospodaří již třetí pokolení. Dobře nynější majetník ví, že strašidlo je na jeho statku „zaříkáno", ale ví též, že se toho nedočká, až strašidlo znova