rejdy své provozovati počne, neboť je pevně přesvědčen, že »za-říkáním" je na celých ještě padesáte roků vázáno. Pevně se v P. však věří, že po uplynutí devadesátého roku jisté se strašidlo znova objeví. Bude prý pak s jeho zažehnáním potíž nemalá, neboť světem jdoucí zaříkávači již vymřeli a s nimi zaniklo i tajemství, jak to dělávali. Nijakým způsobem nebylo mi možno vypátrati, v jaké podobě strašidlo to se zjevovalo; nikdo v P. toho již neví, ač vše ostatní uvedené je pravdivá událost.

Ještě jiný druh lidí „světem jdoucích" bývali „facírové". Dnes slovem „facír" vyrozumívá se každý řemeslnický chasník, který z vrozené lenosti pracovati nechce a proto světem se toulá. Jindy býval facír myslivecký mládenec bez místa. Bývali tito facírové řádnými myslivci, lidé světa zkušení, kteří však pokojné službě již zvyknouti nemohli. Různé bývaly příčiny, jež takového myslivce z místa vypudily a „facírem" učinily. Obyčejně bývala to láska, méně často nějaký přechmat Ve službě nebo poklesek proti povinné sub-ordinaci naproti velmožnému panu vrchnímu nebo samé vrchnosti. Proto také obyčejně kolem hlavy takového facíra vinula se gloriola, spředená z romantických povídaček. Také facíry mívala každá krajina svoje. Chodili však pouze po myslivnách a zámcích, vybírajíce si zde malé cestovná; vypomáhali na podzim a v zimě též při honech, jsouce z pravidla výtečnými střelci. Zavítal-li takový facír do vesnické hospody, bývala zde pak večer vždy schůzka silná, neboť facír býval samý žert a šprým, znal též mnoho vypravovati ze svých zkušeností a byl-li občany pohoštěn, vykládal o novinách ve světě a kde se nedostalo pravdy, nastavoval pověstné myslivecké „latiny".

Neméně zajímavým typem lidí „světem jdoucích" byli „krti-čkáři". Ve vsích objevovali se jarem jako tažní ptáci, vždy v tom čase, kdy louky po zimě se čistily. Krtičkáři živili se chytáním krtkův i jiné podobné havěti. Kůžičky někam prodávali. Kam? je dnes již hádankou. Živilo je jakési odvětvi dnes již zaniklého průmyslu. Za chytání brávali též odměny od hospodářů. Kromě vlastní živnosti uměli hojiti rozličné neduhy, zejména krtice a staré otevřené rány. Krtičkáři zmizeli od té doby, kdy rolníci poznali, že hubením krtků sobě škodí. Sem tam mají ve vsi ještě místního krtičkáře, teď již jen „krtkářem" zvaného. S každým novým jarem objevili se ve vsi zároveň s krtiúkáíi též „brabenáři". Znali lesy celé krajiny, a kde v nich které mraveniště. Z těch vybírali kukly mravenčí, po celé léto nosíce je do měst ptáčníkům na prodej. V zimě někam zapadli. Ruce mívali stále bolavé. Starý brabenář měl obyčejně ruce živé maso, někdy až ke kostem maso opadalé. Takto od kyseliny mravenčí rozežrané ruce nikdy již se nezhojily. Kromě prodejem „mravenčích vajíček" zaměstnávali se ještě připravováním mravenčího líhu, jímž hojili bolesti kloubů a zastuzeniny.