Kdo pověrám a bájím těmto nevěří, o tom se domnívá, že sám někdy za nevěru tuto od duší lidí zemřelých potrestán bude.

Když některý člen rodiny umírá, shromáždí se k němu všichni domácí, přijímajíce od něho požehnání, vždy starší po starším; při tom ať každý dotkne se ústy ruky žehnajícího, aby požehnání na něm se vyplnilo, jinak by nebylo platným. Jakmile umírající ducha vypustí, ihned někdo z přítomných otvírá okno, aby prý duše zemřelého volný měla k nebi přístup. Kdyby se to opomenulo, duše nemajíc nikudy východu po domě bloudí a spící hroznými sny děsí; ba ani mrtvý nemá prý pokoje, pozná se to po rozevřených očích, jež nijak zatlačiti nelze. Oči mrtvého zatlačuje nejstarší z rodiny při úmrtí shromážděné, nesmí se však při tom na mrtvého dívati, neboí by prý ho mohl mrtvý „ohlídnout", a „on by do roka nežil". Hned po té omývá se tělo vodou vlažnou, což činí žena nějaká již starší (obyčejně v každé vsi jest nějaká, která se tím zabývá), kteráž při úkolu tom nesmí hlasitě mluviti, aby prý poklid mrtvého nerušila. Po omytí oděje tělo bílým rubášem a na prkno (nejlépe dubové) hlavou k východu položí; „aby se to nebožtíčkovi klidně leželo", zapálí mu u nohou knůtky v oleji, u „hlav" mu postaví rozsvícenou hromnici, aby duch zlý k mrtvému tělu přístupu neměl a jej zohaviti (což se jeví tím, že mrtvý zčerná) nemohl. Potom modlí se žena, která tělo omývala, „Zdrávas Maria" a „Aiiděl Páně"; kdyby to neučinila, tedy by prý musil mrtvý vždy ve výroční den úmrtí svého z hrobu vstáti a bud! v kostele na hřbitově, buď u kříže, jenž uprostřed hřbitova stává, po celou noc se „Anděl Páně" modliti. Podobně prý se děje zemřelému, jenž za svého života nikdy nebo málo kdy se „Anděl Páně" modlil.

Noc pak, kdy mrtvý zemřel, a v nocech následujících až do pohřbu střeží se domácí z okna ven vyhlédnouti, neboť prý mrtvý, zvláště byl-li to hospodář, obchází stavení ve svém bílém rubáši, a kdyby jej někdo v tu dobu shlédl, jistě do roka zemře. Proto v tyto dny zakrývají se okna co nejpečlivěji, aby snad někdo náhodou probudiv se v okno nepohlédl a mrtvého neuviděl. Že mrtvý obchází stavení, patrno prý z toho, že tu noc psi mnoho vyjí a dobytek ve stájích nepokojný jest. Stařenka jedna mi vyprávěla s hrůzou, jak prý její nebožka sestra vyhlédnuvši tu noc, kterou jim otec zemřel, z okna, v nejlepším mládí (18 letech) zemříti musela, poněvadž otce v bílý rubáš oděného se založenýma na prsou rukama na zahradě pod starou hruškou státi viděla.

Zemřelo-li dítě, tu matka jeho nemá po celý rok jísti jahod, neboť panuje pověst, že Panna Maria rozdílí dětem v nebi jahody; kterého dítěte však matka jahody jedla, tomu nedostane se ničeho; zároveň matkám se radí, aby po smrti dítěte mnoho neplakaly, neboť tím jen dítě svoje, jež v nebi mezi anděly se raduje, jenom trápí.

Když se má rakev s mrtvolou z domu vynésti, vyzdvihnou ji nosiči třikráte do výše a opět opatrně na zemi složí, na označení li-