tosti, jakou pociťují při tom, že tělo navždy z domu odnésti mají. V tu cbvíli také hospodyně, jestli to již neučinila dříve, jde do včelína, aby trojím zaklepáním na každý úl a slovy: „Včeličky, hospodář vám umřel," oznámila těmto, kdo z rodiny zemřel. Když kněz mrtvolu vykropuje, dávají pozor okolostojící, jak vystupuje kouř ze svíček kolem rakve postavených. Jdeli kouř přímo k nebi, byl zemřelý člověk spravedlivý, a duše jeho čistá přijata byla mezi kůry andělské ; jestli však kouř se rozlévá do kruhu kolem plamene a jen ojedinělé obláčky k nebi vystupují, tu duše zemřelého zavržena byla do věčného ohně v pekle.

Když mrtvý byl do hrobu spuštěn, mají všichni přítomní, každý zvláště, tři hrstky hlíny na rakev vhoditi, a tím jemu jaksi němě přáti, aby jej země netížila, a označiti svou lásku, s kterou ho k hrobu doprovodili. Hrob má se okrášliti co nejvíce květinami, neboť mrtví, když o půl noci z hrobů vycházejí, velice se z okrášlených hrobů radují, ježto vědí, že se na ně stále pamatuje; naopak zase mrtvý, jehož hrob jest bez květin, smutně po ostatních hrobech bloudí, nikde odpočinutí příjemného nenalézaje. Květiny na hrobech nemají se nikdy trhati, tím ruší se spánek mrtvého, a kdyby snad někdo květinu již utrhl, má ji na hrobě zanechati, nikdy ji ze hřbitova neodnášeti; panuje totiž pověra, že si mrtvý v půlnoci pro květinu přijde a vin-níka hroznými sny poděsí. Rovněž nemají se bráti žádné kosti z kostnice domů, neboť mrtvý, jemuž tyto kosti náležejí, si pro ně přijde, a kdo ten čin spáchal, jistě trestu neujde; učinil-li to zlomyslně, zaplatí odvahu smrtí, učinil-li to nevědomky, potrestá ho mrtvý aspoň hrozným strachem, a to takovým, „až mu černý vlasy do rána zbělejí jako sníh". Tak prý člověk jeden jda jednou kolem hřbitova zašel naň a ze žertu vytahal z lebky, kterou byl právě hrobník kopaje nový hrob vyhodil, přední zuby, a odnesl je domů. V noci, když leží na posteli, slyší najednou tlukot na rám okna, ohlédl se tedy po okně, ale hrůzou mu vlasy na hlavě vstávaly z. toho, co spatřil; za oknem stál kostlivec v bílém rubáši, a levou rukou ukazoval si na dásně předních zubů zbavené, naznačuje tím, že si přišel pro svoje zuby. Nešťastník z pohledu toho omdlel. Když se ze mdloby probudil, s hrůzou vypravoval, jakou měl v noci návštěvu. Na radu zkušené jedné babičky vzal zuby a odnesl je opět na hřbitov. Trestu však přece neušel, neboť za týden zabit byl při kácení stromů v lesích u Chýnova. Tak potrestán byl za lehkomyslnost svou.

Mrtví o půlnoci vstávají z hrobů svých a shromažďují se k pobožnosti v kostele na hřbitově, potom provádějí rejdy svoje na hrobech až do jedné hodiny; odtud vysvětlíme si onen strach, pro kterýž nikdo nechce jíti kolem hřbitova v noci, zvláště v tu dobu, kdy mrtví jsou z hrobů nahoře. Duše zemřelých konečně se prý zjevují svým příbuzným, když má rodinu potkati nějaké neštěstí. Pověra tato zvláště jest zakořeněna, a každý jí pevně věří. '