str. 260
Daleko na západě nacházíme pak obě pohřebiště liboehovanské a neštěmické (veselské), o kterých na ten čas nelze říci, nesouvisí-li spíše s oněmi v Míšni, kde nalezeno bylo jedno takové hned u Pirna a jiná dále až po Osek (Grossenhain) a Střelín (Strehlen), neboť obě liší se značně od pohřebišť v cechách severovýchodních.
Nový způsob pohřbívání spojuji s příchodem nového lidu, který záhy se starším obyvatelstvem se smísil, protože způsob ten v Cechách severních opět vza/l za své očividně reakcí z krajů zalabských (severozápadních cech), kde spalování mrtvol pro nedostatek paliva43) asi nikdy ujmouti a rozšířiti se nemohlo a snad i působením kultury těnské, kdežto týž způsob (spalování) v severním Německu i na dále až do zavedení způsobu křesťanského se udržel. Pohřby kostrové již z latěnské doby starší, tedy asi z počátku IV. století před Kristem, datované bronzovými sponkami s volným zakončením obloučku známe ze severovýchodních cech z Bydžova, z Kostomlat,44) ze Svobodných Dvorů u Hradce Králové, ze Zábrdovic u Křince, taktéž z Bylan u Chrudimi, Nových Dvorů u Hory a ve středu Cech ze Žižkova.
O druhé skupině sivookých v Cechách jihozápadních se vyskytující soudím, že jsou to potomci lidu, který po zabrání dnešních Bavor odtud za první doby železné i do Cech vnikl, dále, že jest to týž lid, který dle Hoernesa (Urgeschichte des Menschen str. 419) drancoval kamenné mohyly obyvatelstva staršího, někdy své vlastní mrtvé do nich pochovávaje, na svých hrobech však nasypával jen nepatrné mohylky obsahující těla spálená se zbraněmi železnými (oštěpy a velikými noži) přidávaje k nim veliké množství nádob hliněných (až 25 v jediné mohyle).
Stalo se to přirozeně o mnoho později než příchod sivookých do Cech severovýchodních, totiž v době, když právě snad působením
43) Olshausen ukázal, že při prostém spalování mrtvoly na hranici, jak u Japonců se koná, skutečná spotřeba paliva šedesátkrát až osmďesát-krát jest větší nežli fakticky k tomu zapotřebí jest (Zeitschrift f. Ethnologie 1892 p. 129). Severozápadní Čechy trpěly od té chvíle, kdy hřeben t. zv. Krnšných hor do výše se zvedl, nedostatkem dešíů, a následkem toho byly již od doby palaeolithické krajem bezlesym jako podnes a proto především způsobilým státi se domovem rolnického lidu neolithiekeho.
44) Píč spojuje sice bronzové sponky kostomlatské (s volným zakončením obloučku) s mincí z doby Augustovy, klada je do střední doby latěnské. Ale mince tato byla nalezena dělníky na upravení nádraží kostomlat-ského pracujícími v týchž sice místech a taktéž při kostře (aspoň dle výpovědi „partafíra" Balouna, které však nepřikládám mnoho víry) najisto však ne s oněmi sponkami. O drobných kouscích železné sponky naložené v popelnici z II. století po Kristu s mincí císaře Nervy nelze naprosto usouditi, že by pocházely ze sponky rázu těnského. Přikládal jsem kdysi sám době těnské mylně mnohem delší trvání, než jí přísluší, neboť nedovedl jsem si tenkráte vysvětliti, jak mohly by rukou hnětené nádoby kostomlatská a lounská (také dobřichovskó jsou rukou hněteny) býti mladší, než dokonalé, na kotouči hrnčířském točené výrobky z hradiště stradonického.
|
|
