jest celá nakloněna proti slunci. Co se tvaru návsi týče, zdá se, že náves chodská podobala se asi už ode dávna nejvíce obdélníku: pokud ovšem dnes při mnohých nepravidelnostech, po mnohých změnách a přestavbách a po velkých požárech zdání to vážiti může.6)

Jedna z nejpravidelnějších a do velkých požáru v letech sedmdesátých jedna z nejzachovalejších vesnic chodských, Újezd, kde byla zejména ještě většina dvorů se starožitnými sruby, má náves určitého tvaru obdélníkového. Dvory jsou ve dvou dlouhých řadách a nahoře i dole zavírají obdélník zase dvory v přímé čáře. A tohoto tvaru — ale většinou bez uzavření nahoře a dole -— lze hledati i ve všech jiných. V Chodově naproti tomu zdá se, že vynikal původně tvar trojúhelníka. Zvláštní odchylka je v Postřekově: tam jsou všechny dvory na jedné straně návsi, proti nim pak řadu druhou utvořily pozdější chalupy. Jinde chalupy bývají zastrčeny až za hranice původní vsi; říkává se také obyčejně v takovém oddělení v „chalupách".

Chodská náves jest prázdná, volná. Prázdnotu její ruší nebo spíše oživuje kaplička, pastuška, kovárna. Jenom někde, a to teprve v nové době, vtlačila se k těmto jmenovaným obecním ještě některá chaloupka soukromá. Obyčejně bývá na návsi též menší mělký rybník, jemuž říkají „plaviště". To jméno má, že se v něm dobytek plaví. Hlavní účel jeho jest, aby choval vodu pro případ požáru.

Staří mívali rádi na návsi před statky po pěkném velkém košatém stromu.7) Někde byla jich celá skupina na návsi, nejraději u kapličky, nebo kde té nebylo, u kříže. Stromy tyto bývaly z pravidla divoká (lípa, jasan, javor, ořech, kaštan), a je zajímavé, že nejvíce bývalo lip. Nyní tento zvyk, škoda, mizí, ale leckde najdete na návsi ještě celý pařez aneb aspoň mocné kořeny — poslední stopy po takovém ušlechtilém velikánu.

To o návsi a teď — na rozloučenou — ještě jeden pohled na chodskou ves starodávnou celou!

Dlouhá prostranná náves, nad níž černají se s obou stran v první řadě vysoké střechy srubů s mocnými zdmi, s omšelými okénky ve zdech jako střílny, vypadá spíše jako ulice starodávného opevněného města. Tu a tam vystupuje nad sousední střechy srub osamocený — pravý dojem hradební hlídky! Za řadou střech srubů táhnou se jako dva široké pásy nižší a jednotné střechy ostatní, kryjící hospodáře s rodinou a největší díl jeho statku, čas od času blýskají se v těch pasech v tmavé půdě došků a šindelů omšelých „drcátka" z došků a šindelů nových. A střídající se napříč dlouhá nádvoří s dlouhými střechami dělají pás pěkně členitý. Jednotvárnou pravidelnost celé