páva žito. Před obědem sní všichni stolující po čtvrtce svěceného vejce. Kdo z nich by ten večer bloudil a vzpomenul si, s kým jedl velikonoční vejce, ihned přestane blouditi. V pondělí velkonoční promrskávaji hoši dívkám sukně pomlázkami upletenými z proutí vrbového, aby byly mrštnější. Bani se vejce a děti chodí po „šmerkustu" nebo mrskutu, nebo pomlázce. Kolik dní před sv. Jiřím jest bouřka, tolik dnů (neděl) po sv. Jiří budou mrazy.

Zelený čtvrtek. Zvony jdou do Kíma, vrátí se až v sobotu. Posílají se blechy na lidi. Které děvče chce si milého připoutati, chytí o zeleném čtvrtku žábu a vybere z ní háček, zašije jej milému nepozorovaně do šatu. Stačí prý i pouhé dotknutí jím. Velký pát e k. Kdo chce čarovati, a{ ráno střelí do vycházejícího slunce a položí na zem talíř. Padne na talíř kapka krve, která má moc čarovnou. Při pašijích otvírají se poklady. Kdo jde pokladů hledat, má s sebou míti svěcenou vodu, drobty v kapse a růženec. Jak uvidí hořící plamínek, hodí drobty přes plamen, pokropí svěcenou vodou a modlí se růženec. Bílá sobota. Jak se začne zvoniti všemi zvony, myjí se lidé, aby byli zdrávi a hezcí, tlukou si na kapsu, aby měli hojnost peněz, zdvihají břemena, aby byli silni. Uhlí z hranice, na které byl svěcen oheň, dává se pod střechu, aby neuhodilo; svěcenou vodou pokropí se na poli v pondělí velikonoční křížky. Velikonoční pondělí. Chlapci hrají o vejce. Jsou to buď rejsky, nebo straky, nebo dracouny. Rejsky mají vyryté obrázky do barvy. Straky jsou různě zbarveny pomocí vosku. Dracouny jsou vejce zdobená stužkami a dracounem. Falešní hráči obehrávají své kamarády fukanci vylitými smolou. Milý od milé dostával za dřívějších časů uzel. Na spodu byla měchura (pšeničný koláč zakládaný s maželem zz tvaroh s cukrem a hrozinkami), na ní koblihy do kola postavené, vnitř straky a rejsky. Po obědě jde hospodář na pole zastrkat do obilí křížky z kočiček. Ke křížku se dřív dávala červená vejce (o velkém pátku snesená a v neděli svěcená). Svěcenou vodou vše pokropí. Který hospodář šel na pole nejdřív, také nejdřív prý svážel.

Na květnou neděli světí se „kočičky", pruty to jívové, jež se na Boží hod sázejí do polí, zvláště do osení; při tom hospodář modlí se za úrodu. Je-li na Boží hod velikonoční ještě sníh nebo nepříznivé počasí, odkládá se sázení kočiček na Boží hod svatodušní. Po prutu dává se také do všech místností ve stavení; v „senici" zastrčí se proutek za kříž aneb obrazy. V poslední tři dny pašijového téhodne zachovává se tu a tam obyčej do slunce východu choditi se mýti do potoka, na památku toho, že prý Pán Ježíš šel přes potok Cedron. Cestou konají se modlitby. Na zelený čtvrtek ráno jí se chléb s medem; kde nemají medu, kupují syrob. Též kravám dává se kousel; chleba s medem nebo syrobem; drobet medu hází se také do studně.' „aby byla dobrá voda, a aby se tam nedržela havět." Na veliký pátek před slunce východem vybírá se sláma z postele, „aby se nedržely blechy", a po celém domě se smejčí, aby se ta havěť nedržela. Hospodář „do dne" dělá louče, hospodyně tluče máslo. Kdo „stůně od kamena" a vezme si z hryzku tři lžíce podmáslí, u toho se ta nemoc vícekráte neobjeví. Téhož dne (podobné jako na štědrý den) dává se slepicím zrní do obruče, aby nezanášely. Dříve, když víra v čáry byla ještě pevnější, nechtěli na velký pátek nic dáti z domu, ani půjčiti, ani prodati; mohl by jim pak kupující nebo vypůjčující učarovati. Bííá sobota. Uhlí ze spáleného „Jidáše" lidé berou a strkají za krov; do toho stavení neuhodí. Když se zvoní při Gloria (jinde když se zvoní na „vzkříšení"1, klepe se na stromy, aby hodně ovoce nesly. Kdo na „vzkříšení" (také na velikonoční neděli po obědě) sněhem se umyje, nebude pihovatý. Na „velkou neděli" po obědě vezmou se vejce uvařená na velký pátek do slunce východu,