Na velký pátek před slunce východem vysmejčí hospodyně celý dům a smetí hází přes plot, aby se blechy nedržely. Potom si jdou děvčata umyt ke studánce nohy, by celý rok byly hezké a zdravé. Kdo chceš zbýti bradavic, otři jimi na velký pátek o pašijích třikráte o zeď kostela.

Kdo na velký pátek a bílou sobotu loužnou vodou se umývá, tomu nebudou se dělati boláky.

Na velký pátek dle starého zvyku modlí se některé ženy pod černou višní. Modlitby jsou rozličné. Jedna zní: Velký pátek tiše vedou na smrt Pána Ježíše. Ti židi u něj stáli, kteří ho ukřižovali. Jeden přál: „Stůj, nemám zimnici." Druhej zas přál: „Nemám, nemám, nebudu mít do nejdelší smrti."

Na velký pátek dávají se za obrázky v sednici křížky nadělané z kočiček svěcených od květné neděle, aby neuhodilo. Do žita nosí se ten den pruty jilmu, aby nepotlouklo. Hospodář musí vlak dáti pozor, aby mu nikdo prutů neodnesl, sice by měl na poli hluché obilí.

Na květnou neděli je dívčí „litování" (v přeneseném smyslu znamená litování jakož i „binování" dar, který Koledník obdrží). Nosí se „líto", .známý to chvojek, okrášlený peutlemi, vejdumky a řetězy nebo mašlemi z barevného papíru. Děvčata chodí od stavení ke stavení a zpívají koledy, obecně začínající: „Na tu květnou neděli . . ." Řidčeji nosí se „smrtka", z bílých hader zhotovená loutka s roztaženýma rukama. V tom případě zpívají: „Smrt chodí po vsi ..." — — V pašijový týden vynášejí se peřiuy ven a dělají „pašijová košťata", aby nebylo blech. Také se umývá dobytek, aby nedostal vši. Na velký pátek před slunce východem vykrápí se svěcenou vodou :zahrada (je-li sníh, sněhem), při čemž se říká modlitba. Aby „krtice" neryly, 7^

mlátí se po zahradě cepem. Kdo se chce zbýti bradavic, před slunce západem ™

umyje se v „loužnině" (hnojovce). Kdo chce, aby ho zuby nebolely, kousne třikrát do země. Také se vykrápí hnůj, aby nevyschl. Na bílou sobotu, když se zvoní „gloria", nosí se voda, myjou nohy, aby se nerozsedaly. N a velkou neděli „světí" se pole. Hned po obědě sebere se hospodář s hospodyní a čeládkou a jdou na pole, při čemž se hledí, aby tam byli dřív než sousedstvo, aby prý úroda také co nejdříve byla doma. Hospodář nese pistoli, hospodyně ve džbánu svěcenou vodu a štětku, nejlépe ze žitných dvouklasů zhotovenou; čeládka nese svěcené kočičky a třísky z polínek o „pálení Jidáše" na bílou sobotu sebraných. Když se přijde k poli, udělají se z třísek tři křížky a zatlačí do rohu pole. Na žitném poli přidají se ke křížkům tři proutky kočiček, na jetelovém pouze jeden. Hospodyně při tom kropí půdu a modlí se, hospodář pak z pistole střílí, „aby se zem otřásla". V pondělí koledují chlapci — „binují", otáčejíce opentlenou binovačkou z proutí. Při tom zpívají koledy různé. Malovaná vejce se rozpolují a každou polovici sní někdo jiný. Vzpomene li si bloudící, s kým polovici jedl, „blud" ho ihned přejde.

V pašijový týden (anasv. Jiří) má se síti hlavatice. Na zelený čtvrtek maže se „jidáš" medem, aby had člověka neuštípl. Na velký pátek má se mésti březovým pometlem novým, aby se nedržely blechy. —¦ Prší-li, bývá žíznivý rok. Na bílou sobotu, když se poprvé zvoní, vyjdou všichni domácí bosi k pramenité vodě (potoku, studni) a umývají se, aby zdrávi byli. — Někde říkají při tom: „Vítej nám, svatá Boží velkonoc, odvrať od nás všecku horkou a zlou nemoc." Při prvém zvonění má se hodně cinkati penězy •sr kapse, aby jich po celý rok bylo s dostatek. Na Boží hod, prší-li, okle-