Kat 2. Natáhněm ho, bratře, na skřipce,

ať jej mužem pálit více.

(Natáhnou jej a pálí.) Kat zase. No, Jene, jak ti to přichází?

Jiná, lázeň se nevynachází. Jan. O Ježíši, ó Maria,

ó Ježíši, Jáchyme, Anno,

račte spomocníkama býti

a mně v soužení pomáhati!

Ó Ježíši, neračiž opouštěti mou duši!

(Tu anjelé Zpívají písničku.) Kat 2. Hleď, to není s králem stoliti!

Proč nechceš vyjeviti ?

Dal by ti obdarování,

mohl bys býti vždycky s námi. Jan. O, nechtěj mne vytýkati,

hleď se jenom tak chovati,

jak ti lev zuřivý poručil,

abys ouřad svůj naplnil.

Spravedlnost. Ústa svá otevřel,

moudrost mluvil, pravdu dobře dost.

Pravda sice závist plodí,

bývá bit, kdo s pravdou chodí.

(Tu Johanna v žaláři mluví:) Johanna. Ó jaké bolesti, ó jaké ouzkosti!

Zarmoucené srdce mé

jest celé obklíčené.

V žaláři tmavém seděti,

žádného světla viděti.

Posilň, Bože, posilň nyní,

ať jest k mé duši spasení! Prozřetelnost. Zarmoucené tiší a těší

my, té bolesti tovaryši.

Nestejskej si, nenaříkej,

ani tak těžce nevzdychej!

O, Johanno, bohabojná,

nejsi v žaláři sama,

máš tovaryše Jana.

Johanna. Snad Jan taky v žaláři jest? Prozřetelnost. Tak a nejinače jest. Johanna. Ó, Jene, ó můj otče,

ó, Jene, ö mé srdce,

v tebe jsem doufala,

tebe očekávala,

že mně smutnou potěšíš

a ze žaláře vysvobodíš. Prozřetelnost. Johanno, doufej v Pána,

brzy tebe i Jana

vysvobodí z ouzkosti,

pomůže k věčné radosti.

Johanna. Stěž sobě, duše má, v živote mým,

ó, kýž z toho světa brzy jíti smím. Prozřetelnost. Ještě nepřišla hodina, ,

přijde brzy šťastná hodina.

Nestejskej si, nehořekuj,

ale raděj po mně opakuj:

Bůh náš outočiště i síla,

náš spomocník dobrý bývá.

Nebudem se báti,

aniž co na to dbáti;

pro Boha cokoliv trpíme,

odplata za to dobrá nemine.

(Spravedlnost jde ke králi.) Spravedlnost. Jaké srdce, jaká mysl,

jaká tvář, jaký oumysl

jest tobě Václave králi —

co jsi tak nemilosrdný?

Zdaliž nevíš, necítíš?

a pozorně neucítíš,

jaké ouzkosti, jaké bolesti

v žaláři Johanna musí snésti.

Jaké........6)

žádný není, kdo by potěšil ji. Král- Aj, její slzy plny msty,

plny jsou podezřelosti. Spravedlnost. Pobožná, v cuostach hojná. Král Ženská cnost — častá zlost,

ženská pobožnost — častá bezbožnost. Spravedlnost. Johanna jest pobožná žena,

která se k pobožným rovná. Král- Johanna — žena bláznivá,

štěbetavá a křiklavá,

též plná plahočení

a proto sedí ve vězení. Spravedlnost. Proto ale co Jan učinil,.

v čem jest on provinil? Král Johanna předcházela ho,

tak že nescházelo mnoho,

aby mě o trůn připravili

a dokonce mého života zbavili. Spravedlnost. Věz, králi, jestli nepropustíš,

z arestu oba nevypustíš,

že sám s trůnu královského

budeš shozen do žaláře věčného. Král- Nevypustím, nepropustím,

já to na nich zvědět musím,

eo Johanna s Janem rozmlouvali,

jako mezi sebou spunktovali.

Co Johanna s Janem mluvíce,

musí to vědět moje srdce.

Pozvu Jana k mému stolu.

Budem jísti, píti spolu.