Jan předešle němý jako ryba,

že ryby miluje, nebude chyba.

Stojíc hlavu předložím,

když na ni jehly postavím. (?)

Vemu biskup prsten drahý,

má dnes odnésti Jan z Prahy. (?)

A tak nejinač učiním

a tudy na nich zpověď vyzvím.

Ó kněze, ó Jene můj!

(Jan jde po lehku ke králi.) (Tu se zpívá písnička.7) Jan. Co poroučíš, králi můj? Král- Budeš se mnou hodovati

a tučné trachtace míti. Jan. Lépe jest mi bez jídla býti,

nežli tobě po vůli učiniti. Král. Hleď, Jene, pak budeš v štěstí

státi,

má tobě každý čest dáti. Jan. Nesluší na služebníka,

aby panoval na knížata. Král. Dám zlata a stříbra v hojnosti,

dám celé mé bohatství,

dám probošství, dám biskupství,

které vydá užitek hojnosti. Jan. Lepší jest maličko spravedlnosti,

nežli všechen užitek hojnosti. Král. Vyvol sobě, co chceš, kde chceš,

cokoliv v mé moci mám,

to všecko tobě dám.

Pověz mně samotnému,

nepovím to žádnému;

mně v tajnosti vyjevíš,

co tajného od královny víš Jan. Co jednou je zapečetíno,

to zůstane na věky neodpečetíno.

Nebo to nemůže býti,

co chceš dnes, králi, věděti Král. Rozpomeň si, co jsem sliboval,

zpomeň, co jsem připovídal. Jan. Co jest plátno, aby člověk celý svět zejskal,

když by peklem duši trestal. Král. Tak se ti nelíbí má milost,

nelíbí se ti má náchylnost?

Začnu-li jinač bráti,

musíš jinač tancovati. Jan. Tomu tvému hněvu

já se jenom srněju. (Jan pryč.) Král na kata. Sem, kmotře! vem vostře kněze toho.

Nebo to zvím na něho,

dám ho zase trápiti

a to skrze noví kati.

Snad by se lid popudil

a mne s trůnu vypudil —

užitečněj jest, aby Jan umřel,

nežli král sprostně zemřel.

Zákon mám, zákon dám,

podle něho se řídím sám.

Přísahám Bohu mému,

abych měl dnes koupit vodu,

musí se v ní dnes Jan topiti;

pravím ještě, bych měl vodu koupiti.

Však ale ještě nežli ortel vydám,

Jana zavolat si dám.

Mám ale pro něj posílati?

Není hoden — musí sáni přijíti.

(Jan jde sám ke králi.) Král. No mluv! Jak budeš dělati?

Nechtěj mne dýl zdržovati. Jan. Smluva s Bohem učiněna

nemá být na věky zrušená. Král. Jene, jen poslední jediná

života, tvého hodina. Jan. Co chceš, králi, v této době,

nesluší to věděti tobě. (Král čte ortel a vedou jej na most.) Ortel. Tehdy stůj, a{ vidíš,

ať se tomu neprotivíš.

Co se jednou ustanoví,

ať se žádný neprotiví.

Jestli se pak někdo protiví,

nemá býti dlouho živý.

Podle mého vyrčení

musí býti usmrcený.

Jan se protivil své vrchnosti

svou neposlušnou smělostí,

musí tehdy život ztratiti,

musí usmrcený býti.

Kati, vám známo činím,

abyste s Janem tím

bez milosti zápasili,

v noci s mostu shodili.

Ten já ortel Janu —

hůl spravedlnosti lámu. Kati. Podle rozkazu krále

stane se hned dokonale. Jan. S velikou radostí přijímám,

ortel srdečně líbám.

Budiž vděk, ó králi, tobě

za něj a jiné všecko dobré.

Vás pak ale, který zde stojíte

a můj ortel slyšíte,

prosím a žádám, když mě topiti uzdříte,

s modlitbou na mě zpomeňte.

Já zas budu zpomínati na vás

a modliti se za vás.