se nezachovaly. Soukalová šijíc krajky užívala ornamentů: srdéčka, jablíčka, karafiátu, pomněnky, lístku, rozmarinky. Výplně květů, mřížky neboli „katry", pokud byly šity z látky samo bud! stahováním nití při látce jemné, nebo při látce hrubší vytažením nití počítaných a obšitím nití zbylých, měly názvy tyto: mřížka j e dn oh r á šk o v á, d vou h r á š k o v á, č t y r h r á š k o vá, čtyry hrášky ajeden, hadová (několikerá), vajíčková, ř ád k o v á (několikerá), přestička malá a větší, křížková. Jinak výplně šité zvláštní nití po vystřižení látky uprostřed květu vyšitého, které od výplní předešlých švadleny i venkovanky přesně rozlišují, sluly „b a-boučky" (pavoučky). Místo pavoučků vkládán byl u výšivek mladších tyl jednoduše neb dvojitě a zdoben protahováním různými vzorci. Mladší švadleny naše vůbec rády užívaly tylu jakožto ozdoby na výšivkách: svrchní sukně bílé (k muzice) mají jednu, dvě i tři vložky tylové vyšívané buď plně, nebo „řeťázkem", nebo protahováním, rovněž fěrtochy; pleny mají tylový roh a vložku kolem s obou stran svrchního cípu; rukávy — „dudy" —košilek ženských mívají krajku z tylu šitou i vložky; i čepce nejmladší a holubinky k nim bývají šity z tylu; „roužky" neboli „půlky", jež se nosily kolem krku, bývají buď s tylovým rohem, vložkou a konci tylovými, nebo celé tylové. Poslední, nejmladší výšivky (s tylem) mají ornament a kresbu výšivek venkovských, ale provedení po způsobu městském; vyšíváno na tylu plně přes línovou látku bílou, která po vyšití jest odstřižena. Na rozdíl od těchto výšivek tylem přizdobených trhové zboží tylové,

0 němž jinde promluvím, vyšito jest „řeťázkem " nebo-protahováním, ale liší se jak vzorem, tak provedením celkovým.

Výšivky naše pracovány všechny na rámě. Postup, kterým švadleny pracovaly, byl asi tento: U plen na látku na rám nataženou nakreslen vzor, ten byl nejdřív „obnitková n", potom obšity stonky

1 květy; kde měly býti výplně květů šité, „baboučky", tam látka, vystřižena a výplň ušita; kde měly býti mřížky, počítány jsou niti a »vytrhovány", při látce jemné toliko stahovány. Povel pro učednice začátečnice prý byl při mřížce řádkové (jež na našich čepcích žurových činí půdu): «čtyři niti vytrhat, čtyři nechat stát!" U čepců žurových, na něž brána látka jednoduchá, nakreslen vzor, obšity obrysy stonků a kvitů štěpem po vrchu řádkami jdoucím dvojité kolem nakreslených obrysů, při čemž ušit vždycky jeden steh v levo, druhý v právo, takže nitě spodní překládaly se vespod přes sebe, činíce mříž XXX. skrze niž po ušití protažena byla bavlna; potom ušita mřížková půda čepce, naposledy výplně květů.

Na čepce uzlíčkové brána byla látka dvojitá, svrchní jemná, vespod hrubší plátno domácí. Opět nakreslen vzor, obšit stepem dvojitě, potom šity uzlíčky, naposledy katry květů (měl-li uzlíčkový čepec květy žurové). Když čepce byly sňaty s rámu, protahována bavlna silná nebo několikrát složená mezi svrchní a spodní látkou dvojitým