408

štěpem po obrysech ornamentu (protahování bylo prý velice pracné a zdlouhavé); potom odstřižena látka kolem čepce tak, aby svrchní stačila k zahnutí do spodu, kdež byla obroubena u každého dílu zvláště, konečně díly sešity přes obruby ohníčkem. V zadu v týle ušita obruba široká, aby tudy mohla býti provlečena „kaněka", kolem obličeje byl čepec úzce olemován. Hned jak byly došity, byly žehleny po rubu na měkkém podkladě, aby se květy „vymačkaly".

U čepců zlatých (zcela zlatem vyšitých) pokračováno podobně. Vzor nakreslen, obnitkován bavlnkou bílou a obkládán zlatou nití, jež spodem zachycována žlutým hedvábím. Podobně jako čepce uzlíčkové šity byly také všední vínky; vínky sváteční byly zlaté, nebo zlatem míchané, nebo také barevným hedvábím (ke smutku černým) vyšívány. I košile, pleny, fěrtochy a p. vyšité zlatem jsou provedeny bez podkladu; u šněrovaček a střevíců, kde měly květy býti tužší, švadlena (Matoušova) nakreslila si vzor, vystříhala jej z karet, přistěhovala a obšívala zlatem-

Potřeby k šití švadleny opatřovaly si rozličné. Soukalová ze Strak užívala k obšívání mřížek nití dříve vytažených z látky, kterou měla vyšívati. Říkala prý, že by jiné niti látku brzy „přeřezaly". Ostatní švadleny mně známé (mladší) kupovaly k vyšívání bavlnku silnější, na obšívání mřížek jemnější, obé ve městě.

Učednice nenapodobovaly svých mistrových otrocky v kresbě a šití, dědily po nich toliko techniku; máť každá zvláštnosti své, oblíbený kvítek, ornament, který se na jejích výšivkách častěji opakuje, svůj způsob komponování ornamentu i provádění, takže přečasto dle výšivky lze určiti švadlenu, která ji pracovala. Při tom však zůstávaly Terny zvláštnostem krajovým. Tak na př. pleny naše mají kolem rohu, jenž uprostřed ozdoben jest velikým květem, nad obrubou ať prostým založením, ať vroubkováním způsobenou, vyšitý pruh zšíří 12 —16 cm. Jedna švadlena skupila kvítka pruhu kolem dvojitého stonku, jenž vlnitě táhne se středem; jiná upravila střed pruhu tak, že nakreslila „měsíčky" buď prostě vedle sebe, nebo střídavě oblouček jednou nahoru, jednou dolů -, nebo oba směry spojila ve tvar esovitý; kde se obloučky stýkají, vynikají kvítky střídavě vzhůru a dolů.

Na rozhraní třicátých let tohoto století měnily se poměry švadlen valem. Venkovanky naše, které bydlily blíže města, chtíce se vyrovnati městským, dávaly si šíti švadlenám v městě, nebo kupovaly věci hotové buď v městě neb od podomních obchodnic a obchodníků. V Nymburce i v Boleslavi bylo švadlen několik, u nichž si dávaly šíti selky z blízkých obcí. V Benátkách bývalo množství švadlen, které šily „pro lidi" i do obchodu. Byly to Cinertová (dosud živá), Škodová, Wagnerová a j. Šily nejvíce obchodnici Zejvalce, která se zbožím jezdívala na výroční trhy daleko do okolí a zásoby své prodávala. Obchodnice švadlenám mnoho neplatila. Sestry Cinertovy dostávaly