od pleny velké, pěkně vyšité 5 zl. šajnů, od radlický l-50—2 zl. šajnů. Šily tři zároveň, každá „své", plenu majíce na velkém rámu nataženu, provedly tři pleny týdně, ale to musily časně vstávati a dlouho do tmy šíti. V trhu byla prodávána radlická za 4 zl. šajnů. V Brandýse švadlena šila věci tylové: sukně, fěrtochy, roužky, vše celé z tylu. Sukně jsou 6—7 loket široké, do tří čtvrtin od spoda vyšité prostým protahováním. Hotové zboží prodávala po vesnicích „tjlová Marjánka" sukni po 16—18 zl. šajnů. Kolik dostala vyšívačka, nedověděla jsem se. Jindy zboží tylové, „trhové"* kupovaly matičky naše různě o poutích a podobných příležitostech. Fěrtochy a radlický pro jemnost a slušivost zvláť oblíbené prodávala pod mostem v Zámostí židovka na nůši ženám jdoucím do kostela svatojirského. Nejčastěji však ženy venkovské kupovaly ty věci „v Boleslavi mezi židama". Tito obchodníci objednávali zboží své z Prahy. Že je z Prahy i jinam dováželi než do Boleslavi, zdá se mi potvrzeno tím, že také na jiných výstavkách národopisných byly vyloženy kusy stejného vzoru i provedení.

I zlaté čepce, které se nejdéle udržely, byly za této doby úpadku národního vyšívání kupovány „hotové". Venkované kupovali je bud od obchodníků podomních nebo v městě v těch obchodech, kde také prodáváno zboží tylové. I tyto čepce liší se velice vzorem, provedením, ba i tvarem od čepců šitých švadlenami venkovskými. Kromě ornamentu květinového, kterým se honosí naše čepce venkovské, vyšity jsou čepce trhové hvězdami nebo růžicemi, jichž střed jest tuhým podkladem značně vyvýšen a cetkami obložen (čemuž lid říká „hnízdečka"). Cetkami vyložena jest i půda čepce. Vyšívání jest podloženo silnou lepenkou, přes niž přetaženo růžové plátenko, činící podšívku. (Těmto čepcům nebylo třeba „stavěčky".) Tím jsou ty čepce neobyčejně těžké a neforemně hranaté. Obchodníci objednávali je v Praze, některé venkovanky mi tvrdily, že ony čepce šily „panenky v klášteře" ; pokud to pravda, nevím. Ke cti matiček našich sluší říci, že sice „trhové" věci kupovaly, ale že si jich nikdy nevážily tak, jako výšivek původu venkovského.

Za těch tedy okolností švadleny venkovské znenáhla přestávaly šíti. Nevěstám nechystána výbava vyšívaná, kouter nebylo již dávno užíváno — po třicátém roce přestávalo čepeni nevěst (místy snad i dříve) a okolo padesátých let zmizel kroj selský úplně; jen některé matičky staré oblékají časem tu sukni, tu fěrtoch nebo plenu, ale celý kroj již nikdy se nenosí.

Ke švadlenám jakožto pomocnice ve výrobě a úpravě částí krojových řadí se krajkářky, které vyráběly krajky paličkové, stavěčky čepců a květinářky.

Krajkářství provozováno bylo jakožto prům.sl v Dobrovici do roku padesátého. Ďo té doby paličkovali v každém domě ženy i děti, často i muži. Krajky vyrobené odváděli Krausové, křesťanské rodačce