(Ostatně viděl jsem ve škole v Lipově děvče s lelíky úplné pentlemi ovinutými, tak že jako v pouzdře byly, a to znamenitě připomíná na „vrkoče".)

Velice zachovalou úpravu hlavy, jakkoliv bohatější a jako předešlá beze šatky mají nevěsty a družičky ve farnosti kunovické a derflanské u Uh. Hradiště, pokud nosí kroj rázu kunovického. Dobře to ukazuje obrázek nevěsty kunovické. I při tom peutlení ovinou se nejprve vlasy, upevněné však do lepenkového „klobouku", pentlemi; na klobouk postaví se korunkovítý a žlutými plíšky ozdobený „věnec", pak přijde na čelo „pentle", na tu perlami sklenými i zrcadélky zdobená „kank a", do zadu „fábor" z velkého množství pentlí, týl přikryje se „růží" z umělých květin, a konečně ukončí se výzdoba „šiliónem", věncem to z umělých květin, jenü klade se mezi „kanku" a „věnec". (Viz obr. na str. 432.)

Při skrovnějším upravení bývá kunovské „pentlení" velice pěkné i zajímavé. Je-li bohatější, bývá neforemné.

Pentlení na Uhersko-Hradišťsku juž zašlo, jak řečeno, takměř docela. Ještě před několika lety z Kostelan nebo ze Starého Města nejbohatší nevěsty bývaly zapentleny, dnes chodí jen v šátcích, nebo dokonce ve věnečcích rázu nejobyčejnějšího. Pouze v Mařaticích a v Jarošově, přifařených do Derfie, kdež chodí se jako na Star. Městě, udrželo se pentlení, a obraz na str. 420 nám je ukazuje. Je to pen tlení velmi veliké a tím někdy méně vkusné, ale ze všech částí starobylého věnčení se skládající. Místo korunky jest ozdoba z chumáčků přadeného skla, zlatých drátků, plíšků a velkých květův umělých. Záď hlavy pokrývá kotoučovitá snůška pentlí s věnečkem malým uprostřed. Nad čelem je „pen tle", obyčejně modrá, pak „gánka", která má uprostřed a nad ušima „mašličky1' rSžicovité. Poboční šlovou „pentliček". Ze zad visí zase bohatý „fábor". Podkladem všeho jest „vrkoč" z vlasů a koudele, červenou látkou obšitý.

Velmi úpravné ale menší bývá pentlení na Ostrožsku. Obraz nevěsty novovesské je dobře znázorňuje. I íu je nejprv „vrkoč", na ten přijde „věnec kupovaný" (korunka uprostřed nad hlavou), pak „stužky" vějířovitě v zadu hlavy rozložené a „stužky do uší" (růžice nad ušima), „pan ti a čelová", nejlépe zelená s květy, za ní „kank a", pak „šil i on" (věnec úzký z umělých květů pod stužky), pak „visák" z četných pentlí až pod bedra sahající a nad visák „zadní m a š 1 a" s „r ů ž í". (Viz str. 433 a 434.)

Podobné skorém pentlení jest obvyklé na Veselsku, jak ukazuje nevěsta, vyobrazeuá na str. 435. Jen že tu méně vlasů viděti, za to celé uši a věnec nad čelem, že jest vyzdoben třásněmi sklenými. Části jsou jako u předešlého pentlení. Věnčení nevěst a družic na Uhersko-Brodsku vlastním (na př. Újezd a Vlčnov) také rázem podobným se vyznačuje, jen že jest více do zadu hlavy pošinuto a aevrcholf tak do výšky. Také názvy jsou poněkud jiné. Nad čelem