je pentle, pak sleduje „kank a", pak „věnec", pak „obaleni c a" z vějířovitých pentlí, záď hlavy kryje „fábor" z květů udělaný a dolů splývá „v i s á k" z pentlí nemnohých a nedlouhých. Uši kryjí růžicovité „podvazky" z pentliček s „g u č k a m i" květovými uprostřed (Újezd u Luhačovic). U pentlení vlčovského obzvláště všechno do zadu hlavy je pošinuto.

V kraji nivnickém zachováno pentlení juž jenom v Horněmčí, kteréžto pentlení rovněž z předu vlasy ukazuje. Vzadu jsou ovinuty vlasy jObalenkou". Pak kladou se zase známé juž části pentlení, pentle, kánka, věnec. Pentlím vzadu visícím říkají tu však „ocas".

Velmi maličké pentlení jest na Kyjovsku a to i v kroji severního i v kroji jižního Kyjovska. Obrázek z Vacenovic alespoň poněkud je vyznačuje. Tu prý je to věnčení nejbohatší „samé ohrady krámské až na vrch hlavy, a zlaté střášna, až sa to mekoce. Dubůanským družkám sa tu enom smějú; ty majú ty „kotúlečky" v zadu enom jak by beleš (vdolek) přilepil, u nás ale pantlí až deset loktí," vyprávěla hovorná tetka z Vacenovic. V pentlení tom je zase pentle {červená) nad čelem, ale „kánka" schází, zastoupena jsouc jednoduchou bílou pentlí; pak je věneček kolem hlavy a nad vrchem jeho ozdoba vynikající z pentlí a z třásní. Záď hlavy kryta je pentlemi v kotouč sepjatými á dolů visí zase 10 i více pentlí na záda. V podstatě stejně upravené jest pentlení ná sev. Kyjovsku (kolem samého Kyjova) a ve Vracově. Korunkovitá ozdoba „věneček" nad čelem je tu však více akcentována. (Viz obr. na str. 438.)

Zbývá nám zmíniti se ještě o svatební úpravě na nejjižnější Moravě kolem Břeclavy, na t. z. P o d 1 u ž í. Podluží počíná "asi u Dol. Bojanovic krojově (červené nohavice!); ale vlastní jest od Lužic na jih při Moravě až po Břeclava. Děvčata tu všude alespoň o bodech mívala a v několiku osadách (Lanžhot, SI. Břeclava, Lan-štorf) dosud mívají na hlavě t. z. rožky (str. 439), což hlavně k některé tváři roztomile sluší. Na svatbu mívá nevěsta na hlavě po; dobný „nástroj", ale ovinuje jej v Lanžhotě dosud bohatě černě vyšitou „šatkou" se skvostnými krajkami (ficlemi *) na konci. Připojený obraz nevěsty lanžhotské v mentýku dobře „rožky se šatkou" ukazuje. Viděti na něm na zádi hlavy nevěstiny malou jen kytičku z umělých květů, jedinou to květinovou výzdobu nevěsty. Děvčice, na nás zpříma hledící, má pouhé rožky na hlavě (str. 440).

Tu, na Podluží, zase „šatka" udržela se -v platnosti slavnost-ního roucha na hlavu. Ze starších dob máme šatky červenohnědě, žlutě, pestře hedbávím, ba dokonce stříbrem i zlatem v dokonalosti nevystižitelné skorém vyšité. Žel, že juž krásné to strojení hlavy zaniká i v posledním útulku svém, v Lanžhotě! A nosívalo se nejen