jablek nebo hrušek. Jemnější pecky suší se na slunci a to tak, že napřed jablka nebo hrušky se oškrábou. Chutná jest rovněž polévka „s y r o v t k o v á", „smetanková",, „mrkvová" proti kašli, „lyn-sová" (čočková), „hrachová", „nudlová", „zelnicová či zelnačková", „hudzena", jinak pod jménem „bravska" známá z uzeného masa, „česněkůvka", „kašová", „krupicová" jinak „grysová", „kmínová", „kurová", „hovjazí", „husí". Nakrájenému zelí hlávkovému do hrnce a zapařenému říkají hospodyně slezské „sladké žele". Ze šípků vaří se polévka, že šípky se uvaří a pak zapaří; polévku tu zovou „šípkovou''.

Masité po k r m y. Kolem Opavy i lid chudobný každodenním pokrmem má maso „hovjazí"; v neděli a svátky i „pečanku tě-lací nebo bravovou" s halečkami a zelím, čím dále do hor, tím méně masa se pojí.

Dříve hospodáři chovali „capy", nejvíce na Těšínsku, z nichž hospodyně strojily „škopové", nyní sem tam ještě se tak děje. U bohatších zabíjejí „bydlo" jako kačice, kuřitka, kury, kokota, husy, a pekou a vaří. U Opavy také „komornice" (podruhyně) jednu neb dvě husy si upekou, protože husí sádlo jim přijde laciněji než bravové. Podobně se to má se „zabitkou"; skoro v každém doni) .zabíjejí.'Dříve každý na Frýdecku měl doma „svinské maso"; „zabil si to prasacko lebo tu svinu, ale včile už málo", stěžoval si soused. Nejvíce však porazí vepřového dobytka pruští Čechové, po celý čas i v létě jedí bravové a uzené. Při zabitce pamatují hospodyně na známé a příbuzné,' posílajíce jim „jelita". Slovem tím myslí se všecko, co při zabíjačce přichází, jako maso, jaternice, jelita; znamená tolik jako hanácké „šperky". Jelita jsou naditá krupkami, pohankovou kaší. Jaternice jsou také cibulové. Velikým jelitům říkají barbora a martin. Pod jménem „jitrnice" vyrozumívají v Pruském Slezsku „vuřty". Uzeninám zbaveným střevového obalu ve Vel. Petrovicích a v Tlusto-mostech na „prajzké" říkají „sage". Klobásky jsou též ve Slezsku obvyklé. Movavský „ovar" slezsky nazývá se „podhrdlí", slaninám dávají jméno „špek", a na Frýdecku „šperka". Šperka jest také všecka mastnota. Sádlo jest známo pod jménem „masny", máslo podrželo svůj výraz.

Z bravového masa může býti uchystáno „polské maso", a to tím, že bravové maso rozkrájené vaří se v zelí, do uvařeného vhodí se „halečky". Plecovník, t. j. kus uzeného masa zapečeného v chlebě jídá se na velikonoce; kromě plecovníka někde si pochutnávají na „plecu", totiž na uzeném mase obtočeném klobásami a upečeném v pekařské peci. Z končetin bravských chystá se „třasavisko" jinde „sedlina" (rosol).

(Dokončení.)