Nápoje připravované. Mezi nápoji umělými přední místo zaujímají pivo a kořalka. Vína málo se vypije, jen o slavnostech něco, 'aneb když Prušáci přijdou k nám, tu si podají laciného vína, co hrdlo ráčí, protože u nich pro clo cena jeho jest vyšší. V Pruském Slezsku rozeznávají dvojí pivo, a to a) „aj n f a ch o v é", t. j. jednoduché, jehož „štuce k" čili půl litru stojí 10 fen., b) „bajerské" vzácnější, jež se prodává za 30 fen. Na „prajzké" skoro každá dědina má pivovárek, kde z ovsa 7—20 krát do roka vaří po 7—10 „tůnách" piva. Na Opavsku a Frýdeeku pivo jest drahé, obyčejně litr za 16 kr., ale není takové, jako bývalo dříve. Tak stěžoval si mi jeden stařeček od Frýdku: „Dříve byla bečulka piva užitečnějši než Včile plna fůra". Na horách frýdeckých druhdy piva nepili, nahrazovali je rozličnými domácími nápoji, později okusili „goralky", a dosti se jim zalíbila; zvláště chválí „bulovskou" a „kornuvku" (režnou), jež i v Pruském Slezsku má mnoho ctitelů. „Kafej" rozšířil se za poslední doby a po něm „tej". Kávu u bohatších snídají každodenně, u chudších jen v neděle a svátky; jako příkusek k ní berou ve všední dny chléb, v neděle „bělky", ve svátky koláče a buchty, někteří chudobní též „kobzole" (zemáky). Káva vaří se buď z kupované, pravé, nebo z domácí, pálené z ječmene, žita, žaludů. „Tej" pije se při zvláštních příležitostech, jako na veselích, krtinách, ve veliké svátky na večer a jest buď sladký anebo hořký. První se vaří z lipového květu, jahodin, chebzového listí, „sirotků" (macešek polních); hořký pak jest buď kamilkový nebo hlistníkový.

Na pruské straně rádi užívají „kroku", na Frýdeeku ženy zase „vařunky", již připravují jako „krok" tím, že nalijí do vřelé vody rumu nebo „kvitu". Punč je také u nás již znám a vaří se buď z koupené punčoviny anebo listí ostružinové se osladí a orumuje.

Prušáci milují ještě silnou „bolu", uvařenou z polovice červeného a žlutého vína, do něhož se vytlačí pomoranče a jeden citron ; v Životicích na Opavsku jest oblíbena „ramp ampula", uchystaná z líhu, v němž se vařil cukr a skořice.

Polévky. Nejobyčejnější polévka po celém Slezsku jest „v o-dinka", jinde „vodanka", „vodůvka" (v Tlustomostech v Pruském Slezsku) zvaná. Jest to spařený chléb vřelou vodou a máslem nebo sádlem omaštěný; vařívá se k snídani. K ní druží se „var-muška" na prajzké ve Velk. Petrovicích „germuška" pojmenovaná, lišící se tím, že chléb ve vodě se vaří a pak omastí. „Kobzo-lanka" či „kobzolová" jest též velmi oblíbena, chystá se z kobzolů (bramborů). Při „zabitce" jídá se polévka „prdelanka", „p r d e-lůvka", „kotlů vka", „jelitnice"; jest to polévka, v níž se vařily jaternice a jelita.

„L á m a h k o v á" připravuje se z malých ječných krupek, „p o-hanská" z pohankové kaše, „pecková" z pecek, t. j. sušených