Ze slezské „pivnice" (sklepu) a kuchyně.

Než vstoupíme do slezské kuchyně a pivnice, bychom prozpytovali jejich útroby, třeba několika slovy objasuiti poměry cechů žijících v Rakouském a Praskem Slezsku. Dle posledního sčítání napočítali nás německé úřady v našem vévodství ß. knížectví 129.836, v Pruském Slezsku neúplných 70.000. Jako zajímavost uvádíme, že v Prusku též několik židů přihlásilo se k „moravské řeči" (tak úředně sluje čeština v Pruském Slezsku), kdežto u nás v Rakousku ani jeden.

Pruští Čechové přes všechno úsilí germanisační s houževnatostí zachovali posud národní byt, ovšem že hlavní zásluha patří kostelu a duchovenstvu. V Pruském Slezsku všude dostala se germanisační snaha do školy, již docela poněmčila, do úřadů, do spolkového života, jen do chrámů se neosmělila; do dneška ještě tři děkanáty, patřící pod arcidiecesi olomouckou, jsou z většiny české. Aby dítky uměly z kancionálů „říkat" a zpívat, matky učí je místo učitelů „čítať" a -tím oživuje se duch národní a znalost jazyka mateřského. Když nezapomenutelný vlastenec prusko-slezský, farář Cyprian Lelek zemřel, zdálo se, že vymřel jím posíední intelligentní cech, a ejhle, za několik let později z řad duchovenstva našlo se dosti mužů, kteří lidu pruskému postarali se o duševní pokrm, založením švabachem psaných „Katolických novin" za redakce P. Jurečky v Štěpánkovicích, v nichž skoro v každém čísle jako u nás „Nezapomínejte na Matici Ústřední" stojí psáno „Učte děti doma moravsky čísti"; noviny již tisknou se druhý rok a mají na 500 odběratelů.

Lid slezský, ačkoli svlékl se již z národního kroje, přece ještě dosti mnoho skýtá látky k národopisnému studiu. Maje k tomu vhodnou a blízkou příležitost — žiji totiž čtvrt hodiny od pruských hranic — pozoruji život Slezáků, a co na nich nacházím zajímavého a zvláštního, poznamenávám si; v tomto článku chci vylíčiti, co ve Pruském Slezsku a našem vévodství se pije a j í; zpráv doručeno mi bylo z rozličných osad asi na sto.

Nápoje přirozené. Kromě nejzdravějšího a nejpřirozenějšího nápoje „vody" popřávají si Slezáei „mléka" a to rozličného, buď a) „teplého", b) „zimného", c) „sladkého", d) „k y-éeleho", e) „smetanky či vršku", f) „sbíraného", g) „s p u š č a n e h o". (Spustí-li se otvorem, jenž v nádobě blíže dna jest.) Mimo to rádi pijí „syrovátku" čili, jak na Frýdecku praví, „srvotku" (podmáslí), „kyš ku" a „kapalku" či „sy-viočku" (voda, jež odkapuje při lisování či tužení tvarohu).