str. 473
ských zemí se týkajících pověstí řeckých (pověst o Kadmovi, jenž se svými plavci pronikl až na- severní břehy moře adriatického; pověst o Herakleovi, hledajícím jablka Hesperidek a o Hyllovi, synu jeho, usazeném na pobřeží dalmatském, o plavbě Argonautů na řece Istru, na Adrii, pověst o Antenorovi, Diomedovi a Tyrrhenovi). Pak následuje výklad starořeckého slova „ZIoVto?" a „^4ďfía?" a narodil, jež na březích jejich obývali, výklad a poměr jmen Istru a Dunaje, s přídavkem o ostatních Herodotem uvedených jménech řek v západní Skythii (Tyras, Porata, Tiarantos, Tibisis, Maris, Karpis, Alpis). Následující stať tvoří popis a výklad klassických jmen některých horstev evropských, a to Haomu, lesa hercynského a Alp, stať pátá jedná o národech, jež uvádí Herodot v těchto končinách: o Thracích a Illyrech, Skythech, Neurech, Agathyrsech, Sigynnech, Ehaetech, Henetech a Keltech.
Do výkladu o příslušnosti jednotlivých kmenů se však autor pravidelně nepouští. Spis je zakončen statí o starých cestách obchodních, řece Eridanu a o obchodu jantarovém. S.
Dr. Siegmund Günther. Adam von Bremen, der erste deutsche Geograph. (Aus den Sitzungsber. der kön. böhm. Ges. der Wiss.) Prag 1894.
Spisek tento vydaný král. učenou společností; je zajímavý i pro staro-žitníka. V 2. a 4. knize svého spisu Církevní dějiny hamburské zachoval nám Adam Brémský více zajímavých zpráv o slovanských územích na východ od Labe, a při baltickém moři (II. o. 15 nsl. IV. c. 17 nsl.), jestli ho však možno zváti autorem „otcem slovanské ethnografie" (str. 21), je přece pochybno. S takovýmito čestnými tituly by se mělo opatrněji zacházet.
Dr. Günther ovládá pěkně vydaný dosud materiál, a případně kommen-tuje. Uznání, které Adamovi dává jako zeměpisci, úplně lze sdíleti. Jak vidno, autor neznal ještě druhého vydání Laurentova překladu z r. 1893, nově přepracovaného W. Wattenbachem. N.
Dr. Karel Kadlec. Několik kapitol z oboru slovanského práva.
V Praze. 1894. Nákladem vlastním. Stran 53. 8°.
Ve Vlčkově Osvětě a pak samostatně pod titulem uvedeným uveřejnil loňského roku Dr. Kadlec výbornou studii z oboru slovanského práva, v kterém již po delší dobu s úspěchem pracuje. Účelem spisovatelovým bylo, předvésti čtenáři historický vývoj nauky o právu staroslovanském, zejména o známém dosud nerozluštěném problému staroslovanského bytu rodového (zadruga, ob-ščina atd.), a podařilo se mu to tak pěkně, že knížka nejen orientuje věcně ve všech otázkách, ale tvoří zároveň i bibliografický přehled všech hlavních minulých prací
Kapitola I. vykládá o vývoji studia slovanského práva, počínaje J Jordánem, přes N. P. Eumjancova, V. Surowieckého, J. Majew-ského, J. Eakowieckého, J. Lelewela, Ad. Mickiewicze, V. Maciejowského, Pr. Palackého, J. Jirečka, Á. Routze, S. Solovjeva, Ivaniševa, ruské slavjanofily s Aksakovem v čele — řady menších pomíjíme — až po naši dobu. (Zde opomenuty byly práce našeho Dra Peiskera. Velice pěkně vyložen tu poměr polsko-ruského učení o občinném bytě slovanském k učením, jež hlásaly cizí původ slovanských řádů imezi Němci i Slovany). Autor přiznávaje zdravé jádro theorii slovanské, nestotožňuje so s ní úplně. Zejména za klamné pokládá domnění, jakoby princip obČinnosti byl plodem jen ryze slovanským, jinde neznámým. Občinná forma pozemkové držby zachovala se podnes nejen v Busku a zemích jihoslovanskýeh, ale i v Německu, Švýcarsku a jinde. Autor se nejvíce přikloňuje k stanovisku Sergějevičovu.
Kápi lola II. obsahuje výklad m e t h o d y, kterou se bralo a bráti má studium staroslovanského práva. Podle autora oprávněna tu jest jenom methoda historicko-srovnávací; ovšem předem nutno poříditi správná vydání památek a vůbec sebrati co možno největší materiál a jej monograficky spracovati.
