str. 474
Kapitola III. předvádí stručný ale velice obsažný přehled literatury práva ruského, polského, jihoslovauského, z nichž ovšem některé uvedená práce náležejí pouze historii. Nechápeme však, proč vynechána byla zde literární stať o právu českém. Bylo přece záhodno znova rekapitulovat práce české napřed udané a doplniti je novými (Dr. Píč, Dr. Peisker atd.)
Výbornou studii Dra. Kadlce vřele doporučujeme k prohlédnuli. Nejen slovanský právník ale zejména historik a starožitník najde tam mnoho poučného. A vůbec každý slavista. Dr. V.
Erazmus Majewski Przedhistoryozne narzedzia krzemienne žebrané pod WSia Ossówka. Z 22 tablicami fotografovvanymi. Warszawa. 1895.
U vsi Ossówky v kraji stopnickém kielecké gubernie nalezlo se rozsáhlé a neobyčejně bohaté naleziště z doby kamenné, jshož materiál posloužil p. E. Majewskému k vydání této obsáhlé monografie. Mladý autor, známý dobře svýiui pracemi přírodovědeckými a folkloristickými,*) pokusil se touto prací vejíti na pole archaeologické, a to s velmi dobrým úspěchem.
Polsky a francouzsky psaný úvod pěkné nás seznamuje s geologickými a archaeologickými poměry stopaického kraje na Visle. Probádány byly však jenom sídliště (stacya) z doby kamenné dříve prof. J Przyborowským, nyní E. Majewským. Nálezy jsou dosti hojné, s bohatým neolitbickým inventářem. Charakteristickým znakem nástrojů je jejich maličkost, jemnost, kterou autor vykládá řídkostí valounů pazourkových, čímž každý úlomek byl upotřehován. Tím se dají i vysvětliti prarůzné tvary těch nožíků, šipek, škrabadel, mlatků a pod. miniaturních nástrojů. Celkem konstatoval autor ve dvou letech 82 nalezišf, z nichž jich bylo nejvíce mezi Jastrzebcem a Polaácem. Nejcharakterističtější byla stanice u Ossowky, jež nám velice názorně předvádí bohatost quantitativní i formální. 1600 kusů seřadil autor na tabulky, jež v krásných fotografických reprodukcích jsou k textu připojeny.
Náklad na vydání těchto 22 tabulek musel býti velmi značný, a nemůžeme potlačiti poznámku, že mohl býti jejich počet redukován. Noolithický tento materiál autor řadí do doby robeuhausenské, ač jsou tam formy i rázu staršího, solutréského a moustierského.
Práce p. Majewského je jak svojí úpravou tak i cenou velice dobrá a vítáme srdečné nového slovanského autora na poli archaeologie zemí slovanských. N.
Schwarz F. v. Sintfluth und Völkerwanderungen. 8°. XVII. str. 552.
Stuttgart (F. Enke) 1894. M. 14
Kniha obsahu kuriosního. Spisovatel není odborník, sám se přiznává; ale domnívá se, že ve svém úřadě v Turkestanu, kde 15 let zabýval se měřením astronomickým a pozemním, nabyl dosti zkušeností, aby mohl vystoupiti před vědecký svět s novou theorií o potopě a rozšíření se plemen lidských.
Našelť, že severní část centrální Asie tvoří oh.ro mnou pánev, která jest do kola obklíčena věncem vysokých hor. Pánev tato tvořila původně velké moře asijské, a lidstvo kol něho obývalo a vyvíjelo se s pokojem. Tu pojednou r. 2297 př. Kr. prolomily se následkem zemětřesení stěny věnce horského, průlomem džungarským vyřítilo se moře ven, pokrylo pánev kaspickou, šířilo se dále údolím Manyče do koryta azovského, do nížiny černo mořské a odtud po prolomení hranice dardanelské dále na jihozápad, kdež se konečně vlny za-
*) Uvádím aspoň jeho „Słownik nazwisk zoologicznych i botanicznych polskich" (2 velké díly), „Materiały do folkloru krajowego. Bocian w mowie i pojęcach ludu naszego", rŘóšlina i wyraz Uhmiel, ich pochodzenie i przedhist. znaczenie", — tiskne se právě „der vorgesch. Hopfencultus bei den Slaven etc."
