Ze slezské „pivnice" (sklepu) a kuchyně.

Omáčky. K masu bývá obyčejně „mačka", není-li zelí nebo salát. Z omáček nejoblíbenější jest „černá s klobásami", jež jídá se ve svátky a na veselí.

Omáčka tato připravuje se ze smažených sliv (povidel), do nichž pak klobása na větší kusy rozkrájená se vloží. V černé máčce bývají někdy plíčka.

Držková omáčka bývá někdy na stole. „Šimle nu" kuchařky vaří ze sliv, mléka a mastnoty; „chebzinkovou bryj i" hotoví z chebzinek, jež smetankou zalijí. Hospodyně slezské jsou tak dovedné, že na Štědrý den dovedou uvařiti „rybovou mačku" bez ryb, totiž připravují ji z petrušky. Dále známy jsou ještě tyto druhy omáček: záprašková, slívová, cibulová, šnytlochová, bílá buď s křenem nebo bez něho, česneková, koprová, kyselá (zápařka a ocet), maková uvařená z mléka, do něhož se vsype potlučený mák a cukr, konečně bryja ze sušeného ovoce.

Zeleniny. Ze zelenin nejznámější a nejmilejší jest „žele"; nedaří se sice ve Slezsku krásné druhy zelí, ale to nic nedělá. Slezáku zelí a ječné halečky nade všecko, zvláště když k nim přidruží se kus masa; „salátem" též nepohrdají a to ať si je „listový", „ogur-kový", „zelový", „fazolový", „majíčkový" (z pampelíšek).

„Kobzole" (zemáky) Slezáci jedí skoro ke všem jídlům i někteří ke kávě; vaří je buď „nedřené", či jak žertovně se praví „s mundurem", nebo „škrobane"; uvařené pak se jedí buď „celé"