nebo „potlučené či pomíšané". Jako bez ryb dovedou u nás hospodyně uvařiti rybovou omáčku, taktéž se jim podařilo bez zajíce skutečného přece upéci „zajíce". Pekou totiž uvařené zemáky, do nichž přimísí hodně „oškvarků" a tomuto jídlu říkají „zajíc". „Cukryny" či „kvaků" (mor. vábka) užívá se jako příkrmu k masům; chudobní lidé kvaky míchají se zelím, a až se oboje ukvasí, berou je k večeři.

V Kateřinkách jídlo ze zelí, hrachu, mrkve a jiných zelenin uvařené zovou „chlimpus-chrampuse m".

„Kelrub. a kel" také znají. „Pos půlka" či „manželstvo" jsou kroupy a hrách spolu uvařené.

Moučná jídla. Pokrmem vezdejším jest chléb, jenž v horách často bývá vzácný; peče se z režné mouky, do níž chudobní přimílají jiné obilí, které mají. Na Frýdecku jako něco lepšího ve žně jedí někdy „kupovaný" chléb.

Koláče a buchty ve Slezsku pekou se jen o výročních svátcích a rodinných slavnostech; zřídka ve „žniva* (zně). Koláče podle podoby a obsahu rozlišují se od sebe á šlovou okrouhlé, čtyřhranné, zavinuté, tvarohové, zelové, slívové, posypkové (posýpané), makové, hruškové, jabkové. Na Frýdecku a Těšínsku pekou buchty a „babice". Na konec „masopusta" smaží se „krepie", „krepliky", při-padne-li na pátek svátek, peče se „stru dla". „Halečky", klobásy s černou máčkou, zelí a kobzole, toť národní pokrm Slezáků. Halečky, dále od hranic v Prusku „kluśky" zvané, přikusují se k většině jídel. Ječné halečky jsou daleko oblíbenější než ze žitné mouky. Halečky mohou se nadíti slívami, třešněmi, jablky, hruškami, podle čehož dostávají jména; též se jen omastí a pak jedí. Na Moravce pekou z lepší mouky a kobzolí „o suchy", dále v horách, kde „žitná a režná" mouka je vzácnější — z ovsa. Obilí melou si lidé v těch krajích z větší části sami na „žernách".

Kaše a krupice nescházela před nějakým časem v žádném domě a při svatební tabuli, krupicí vždy končívala svatební „jídla"; teď jest vzácnější, v úrodnějších krajinách slezských posud jsem neviděl prosa na poli, ačkoli několik let žiji ve Slezsku a skoro celé jsem prošel; jen dítkám kupují ji ve „sklepích" (v obchodech). Na Moravce místo krupice vařené v mléce nebo vodě šíří se nyní „kuku-řica". Mimo „kasivo", „krupicovku či grys, grysku" pojídá se vařené „krup o ví", buď pomaštěné nebo s mlékem.

S mizením kašových pokrmů vytratilo se moučné jídlo j,netyja". Byla to kaše uvařená v mléce, do níž pak nadělaly se díry, jež se zasypaly žitnou moukou; vše se zamíchalo a zmíchané dávaly se kusy na „brutvan", kdež na oleji a másle (dalo se každého polovice) se pekly. Hotové jídlo se v postě jedlo se zelím. „Stírka" bývá na stole často, nedá mnoho vaření: vejce se vbije do mouky, rozetře, husté těsto vlije se do vřelé vody. Máslem se omastí.