chtějí mít a vidět její práci, kterou se každoročně od svého mládí zaměstnává, a to malování kraslic. Pomalovala jich tetička již mnoho, tak mnoho, že snad by se ani nevešly do té světnice na výměnku horáckého gruntu, kde tetička pracuje. Však počínaje Popelečaí středou až do Velikonoc rok co rok tetička den ke dni maluje kraslice, neboť dle starého pěkného zvyku zůstávají tyto milým dárkem těch svátků, kdy vítáme jaro.

Máme dosti kraslic v krásné sbírce zvykosloví v národopisném paláci, než doporučovalo by se, aby znázorněn byl postup, jak se vajíčko počne okrašlovat, než z něho vidíme roztomilou kraslici. Však musí je tetička Márija Luzná vzíti několikráte do ruky a na prvý pohled nikdo by neuhádnul, jak je ta hezoučká na kraslici malba vlastně pracována. Chtělo by se nám uvěřit, že nanáší se tu nějakou štětičkou barva po barvě na vajíčko, a přec tomu jinak.

Tetička vysvětlila nám dopodrobna postup svojí práce a odkoukali jsme jí to od rukou — škoda, že toho také nedovedeme se naučit a pamatovat si ty tetiččiny „mustry". Tetička nakoupí si anilinových barev a rozvaří je. Potřebuje fijalovou, žlutou, zelenou, červenou a černou. Rozvařené barvy: žlutou, či jak ona ji jmenuje sirkovou, červenou a černou, do nichž se vajíčka celá ponořují, má v kamenných hnědých -hrnečkách, fijalovou a zelenou v malých plechových mističkách. Vosk dává tetička na plechovou lžíci, tuto dá přes hrnek, obtíží „nebesklíčem" a pod lžíci rozžehne lampičku „pe-trolinku". Když se vosk rozehřeje, tu vezme tetička do ruky „stužku", totiž dřevíčko asi 12 cm. dlouhé, v němž nachází se u konce uzounký plíšek stočený, aby zůstala v něm jako dírka, do níž se vosk nabírá a ob chvilinku na „stužce" samé ještě na plamínku lampičky se rozpaluje.

Na bílé vajíčko tetička nanáší, či jak ona sama říká, „píše" voskem ty svoje „mustry". Kde má býti čárečka nebo tečky, bére „stužku" s otvorem užším, na plnější lupínek či proužek s otvorem širším. Než se nadějeme, má tetička na bílém vajíčku vzorek voskem „napsaný". Nevadí jí šikmá plocha, nesmáčkne křehkou skořápku syrového vejce, pěkně si, jak sama říká, „podlévá oka", rozměří vajíčko a „začne mastr v konci neb prostředku a mění ho tamže lebó na příčmo po vejceti".

Když nanesla na vajíčko kresby, které mají „zvostat" bílé, vezme malou štětičku a touto „napíše" na vajíčko to, co má zůstat fijalové a pak to „z a b e d n í", totiž pokryje pomocí „stužky" voskem, aby jiná barva na to nevnikla. Pak dá vajíčko do té sirkové barvy, trochu ji ohřeje nad lampičkou, aby stejně „zabarvila", a vyndává po chvíli vajíčko, na němž vosk zůstane černý, chopí se znova „stužky" a „zabedňuje" to, co má zůstati na kraslici žlutým. Vysvětlila nám tetička ochotně, že kdyby přišla žlutá barva přes fijalovou nebo fijalová na žlutou, vznikla by zelená, a to ne pěkná, tož