musí se tak s tím zacházet. Ale na žlutou nanáší zelenou barvu opět štětičkou a zase hotovou kresbu voskem zabedňuje a klade vajíčko do barvy červené, kde celé se zabarví tak, že ostala, zlatová žluť zmizí pod jasnou červení.

A nyní píše voskem, zabedňuje tu kresbu, jež má zůstati červenou. Ještě zbývající pak plošky na vajíčku nyní červené podle černých voskových kreseb zabarví se nyní v barvě černé a vajíčko vypadající nyní celé černě vezme tetička poněkud osáknuté do ruky, přidrží ho nad velkou lampou petrolejovou nad cylindrem, vosk pokrývající kresby se rozehřívá, tenounkou jeho vrstvu setře tetička čistým hadýrkem a vajíčko — kraslice — jest hotovo a budí náš úžas jemností, pravidelností a rozmilou pestrostí svého vzorku.

Ty pěkné svoje vzorky jmenuje tetička: „hvězdy, tečky, hvězdičky, lalujky, kvítečky, lístečky, štráfky". Není o jména, ale o to provedení, a tetičce jde to dosti rychle od ruky, dělá si vždy několik vajíček jedním postupem, aby nemusela dlouho na osakování čekat. Ač musí vzíti každé vajíčko osmkráte do ruky, udělá jich za den přece několik. Jen někdy zlobívá se, nedá-li se jí některé vajíčko „opsat", a to se stává, že na některou skořápku nechytí barva. Která pak jsou vajíčka nažloutlá od slepic conchin-ských či „amerikánek", jak jim tetička říká, ta nedají se vůbec malovat, jsou prý drsná, a kdyby nebylo na vajíčku bílé barvy, „nedělalo" prý by se pěkně.

Mnoho návštěvníků naší milé Národopisné výstavy zakoupí a odnáší si pěkné krasliee na památku. Někteří si objednají u tetičky napsání svého jména nebo věnování někomu milému na kraslici a tetička ráda vyhoví. Nejraději však píše na vajíčka pěkným, zřetelným písmem: Narodopisná výstava v Praze 1895

Milčický rychtář Vavák ve svých Pamětech při roce 1779 dne 5. května zaznamenal takto: „Stalo se v městečku Sadsky, Soused tamní jeden jménem Frant. Novák, řemesla svého hrnčíř, před několika lety jednoho tamž rodiče témuž řemeslu vyučil. Kterýžto když sám pro sebe dělati a od téhož dále živ býti začínal, tento Novák ze závisti a aby sám toliko hrnce prodával, kazil mu skrze čáry jeho práci, tak že on nikdy dobře vypáliti nemohl; vždy však