v Sudoměři. Je-li však vesnice postavena na dlouho a skrze ni cesta nebo silnice, jako v Línech na Kovánci a jinde, tedy jdou od jednoho konce ke druhému, aby je ze všech oken viděli, jak jsou veselí a přišli k hodům na šedivek tak jako na svatbu. Někde jedou také až až do druhé vesnice, aby viděni byli.

Po objížďce a schůzce všech hostů nastane hodování. Hody jsou připraveny nodle toho, jak se mnoho po vesnicích sebralo, nebo jak je mnoho hostů bohatších a štědřejších. Při hodování hraje muzika. Jindy bývaly za stůl k hodům posazeny jen dívky (šedivky) s věncem na hlavě. Později přibraly k tomu i jiná děvčata bez věnečku. Pak pozvaly k hodům také hochy a čeledíny. Ti přišli, slavnost byla veselejší a hlučnější, ale tím ztratila svůj původní ráz. Muzikanti dostanou také něco na zub. Když je větší část hostiny vyčerpána, vystoupí jedna z družek ve věcečku, která má dobrou vyřídilku, a ta všem hodujícím dívkám připíjí. V ruce drží talíř, na něm věneček, ve věnečku skleničku se sladkou rosolkou a odříkává rozličné verše, týkající se té neb oné děvy, a ke konci své řeči vždycky zvolá „vivat", načež muzikanti zatroubí intrádu (tuš). Pojmenovaná dívka si ze skleničky připije a pak vloží na talíř svůj peněžitý áárek. Za připíjeni dávala děvčata stříbrný desetník, dvacetník nebo dva, i také zlatej stříbra nebo tři dvacetníky. Jestli některá bohatá dcerka dala tolar, to bylo již rozhlašováno. Za ty peníze zaplatili muziku, pivo rosolku, cukr, kávu a všecko ostatní, co vydali.

Po hodech už večerem šlo se s muzikou do hospody tancovat. Napřed zase nesen koláč s věncem a fábory. Spolu budiž podotknuto: Když byla tato slavnost ukončením přástvy, tedy upravili a přistrojili místo věnce veliký kužel. Navinuli a zapletli na kužel a přeslici asi dva svazky dlouhého lnu, který pentlí (stužkou) stáhli a mašličkami okrášlili, a takovýto kužel při slavnosti s sebou vozili nebo nosili. Je-li však tento šedivek slavností ukončení přástvy a doděrek, nosívají, koláč i kužel.

V hospodě tancovali do libosti. Dívky tu měly přednost. Když si šedivek ustrojily a všecko samy platily, braly si tanečníky k tanci také samy. Která holka málo kdy tančí, ta se může proskočit a vy-tancovat až do umdlení. Hoši dnes nemívají ani|krejcaru v kapse, neboť nic neplatí, jen tancují, a holky jim pití přinášejí. Ža celou noc bývá toliko jedna nebo dvě volenky, kdež si mohou hoši tanečnice vybrat. Když se dívky rozveselily, chodí samy k hudebníkům a dávají si hrát k tanci písničky, které rády tancují: Skočnou, třasák, oves, salát, řezanku, husara, strašáka, obkročáka, zpátečnou, plácavou, volnou a jiné. Mezi nimi přijde také panna Šedivá, vedouc zä ruku pana Šedivého až k hudebníkům, řkouc: „Teď, páni muzikanti zahrajte nám m i n e t" — a zpívá ho :