str. 529
Dej nám Pán Bůh zdravy
v Boleslavském kraji,
dej nám Pán Bůh zdravy, dej.
Dej nám Pán Bůh zdravy
v naší české zemi,
doj nám Pán Bůh zdravy, dej.
|
Do zpěvu jí vpadnou všichni, kteří zpívat umějí, až celá hospoda zpívá, a pak zase všichni minet tancují. Když ustali, přijde zase jiná děva k hudebníkům, řkouc: „A teď zahrajte, páni, zase mně košíček." — „Zazpívej nám ho!" — Ona zpívá:
Dám já sobě do Bakova košík plíst, košík plíst,
abych mohla za vojákem buchty nýst, buchty nýst, *)
|
Když muzika přehrála a potancovali si, přišla k nim zase jiná dívka, žádajíc, aby jí zahráli šátek, a zazpívala jim:
Kosmunoskej zámek mezi horama,
nemůžeš to zapřít, že's mi nedala.
Dala sem ti, dala sem vyšívanej harasem
pěknej bílej šátek s tulipánama.
|
Když jej přehráli a přetancovali, začali všichni rukama plácati (tleskati), že se jim to líbilo, aby ji muzikanti vzali repete (opakovali), což se také stalo.
Sotva že si po tanci odpočinuli, již zase běží jiná dívčice k hudbě, aby jí zahudali chmelařskou. Ptají se jí, jaká to je, a kde ji slyšela? U Mšena prý na chmelnici — a zpívá ji:
Poď, pudeme do chmelnice, budeme tam kopat.
Pak budu chmel přivazovat a ty na mně koukat.
|
Po té spěchá zase jiná děva k hudebnímu stolu, aby jí zahráli. „Jakou?" ptá se hudebník. Děva odpoví: „Já nevím, jak jí teá říkají. Dřív ji menovali kanafaska a teď (okolo r. 1850) jí, trvám, říkají k a c a b a j k a."
Proto sem si kacabajku koupila,
inu ale koupila,
inu ale koupila, abych se ti, můj Vašíčku, líbila,
inu ale líbila, líbila.
Na červenou, na zelenou, na bílou,
in a ale na bílou,
inu ale na bílou, aby ty si nechodíval za jinou,
inu ale za jinou. Poď rač k nám.
|
Dále zase jiná dívka si dá brát Němce.**) Bez pobídky zpívá:
*) Bakov je městečko nedaleko Ml. Boleslave, kdež pletou z rákosu košíky,
bačkory, pantofle, klobouky, kabele, rohožky a jiné všci. **) Část kraje boleslavského jest obydlena Němci a ženichové z Němee přicházejí si pro nevěsty také do českých vesnic, česká děvčata však nechtějí je bráti a zpívají si tuto píseň.
|
