str. 533
která ovce v stádě zabreěela, a ty myslíš, že anděl Páně zpívá Gloria. Anděl. Pospěšte, pastýři, do Betléma, jen brzy, nečekejte, nemeškejte, ať vás. cesta nemrzí! Pastýř. Co pak nás tak voláš, že nám ani spát nedáš, pověz nám medíe,co pak tam nového máš? Anděl. Narodil sé v jeslích náš Spasitel, Vykupitel, právě o půl noci dnes. Pastýř. Nu, bratře, snad tam také půjdeme, nějaký dárek s sebou vzíti musíme. Pastýř. Já vezmu krajíc chleba, však je ho tam velká potřeba. Pastýř. Já tučného berana, pomůžeš mi ho dáti na má stará ramena. Pastýř. Já Kuba, starší bratr pa-stuší, daruji děťátku dary malý. Pastýř. Já malý Janek daroval bych piva džbánek, ale džbánek piva nemám, krajíc chleba ti dám. Všichni pastýři. Přijmi tento dárek od nás, Kriste, Spasiteli náš. My se odsud ubíráme, k svému stádu pospícháme. Sem, sem k jesličkám pospícháme. Pastýř. Maličko mě poslechněte! Josef bude kolébat, Maria mu postel stlát. Pastýř. Kde's ostal, Bárto, s dudama, že's nepřišel hned za náma, snad jsi's je nepolámal, když jsi je do kapsy dával. Všichni pastýři. Troníčky nebudeme bráti, nemáme je kam skládati, šesták bude mariáš, jen se všude rozléháš.
Melichar. Co pak ty tam, černý, vzadu vystrkuješ na mne bradu. Kašpar. Slunce je toho příčina, že moje tvář opálena. Baltazar. Slunce drahé kamení od Krista Pána narození. Všichni. Přejeme vám šťastný a veselý nový rok. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!
Pověry, obyčeje o nemoci, smrti a pohřbu na Strakonicku.
Podává Josef Žipek.
Lid představuje si smrt jako kostru potaženou bílou, průsvitnou látkou, držící v pravé ruce kosu. V nemoci se lidé navštěvují. Blízek-li kdo smrti, dá se zaopatřit. Tu sejde se četně lidí, by se modlili s knězem za duši nemocného. Když jest nemocný v posledním tažení, obnáší ho domácí nejstarší člověk hromnicí. často se dá nemocnému i shas-nout jeho poslední světlo. Kdo umírá dlouho a nemůže skonat, tomu se dává zvonit za šťastné a lehké skonání. Mnohdy umírající, nabyv vědomí, slyší zvuk svého umíráčku. Když nemocný zemře, tu se mu teprve zvoní „na šťastnou hodinku". Když se dává mrtvola do rakve, oznamuje se to také zvoněním krátkým a lidé se modlí za duši zemřelého.
|