nému tvořit na prstech rýhy podélné místo příčných, nebo špičatí-li mu nos anebo modrají-li mu nehty, v každém případě musí nemocný zemřít. Lid věří ve zjevení smrti znameními rozličnými. Tu před smrtí nemocného slyšely se hřmotné rány na dvéře, na okno, praskla armara, stůl, talíř, spadl obraz a nerozbil se, zastavily se hodiny nebo počaly bíti a bily, až závaží došlo, dvéře se otevřely, bílá osoba vzdušná se ukázala a j. Toto vše děje se beze vší zevnější příčiny. Znameními těmi oznamuje se nejen smrt domácí osoby, ale i smrt osob milých a vzdálených. *) Dá-li se mrtvole do rakve nějaká věc z osoby živé, bude této zemříti, jak věci ve hrobě shnijí. Kdo neuctivě za živa zachoval se v kostele, musí tento po smrti naplniti vodou v ústech nanošenou. Kdo nebyl za živa v Praze, musí tam po smrti. Kdo lakomý je za živa, tomu nedostane se prsti na hrob. Při pohřbu se musí plakat. Pláče-li muž při pohřbu ženině, zapomene brzy a ožení se co nevidět. Nepláče>li, nezapomene a neožení se. Když jde muž z pohřbu ženina a potká nejdřív u hřbitova ženskou, tu vezme si za ženu. Kdo vkročí nejdříve do domu smutku po vynesení mrtvoly, jeho rodu a stáří osoba musí v domě tom do roka zemříti. Vdovec nebo vdova vstupují u nás v stav manželský po pohřbu vždy po roce, ač jsou případy svateb v 6 nedělích a jsou také případy, ač řídké, že se vůbec nezení nebo nevdávají.

Komu je po zaopatření lépe, umře; komu je hůř, uzdraví se. Zemře-li člověk, musí se mu oíi zatlačit (aby neviděl pláč přítomných). Kdo voní ke květinám na hřbitově rostoucím, ztratí čich. Ze hřbitova nesmí se nic odnášeti. Kdo zneuctí hrob, dopouští se těžké viny, kterou odpyká po smrti. Eubáš mrtvému nemá se šíti v neděli. Při šití rubáše nemají se dělati stehy. Které dítě je v útlém mládí příliš rozumné, zemře brzy. Lid náš věří, že každý člověk má na nebi svou hvězdičku; jakmile tato spadne, musí člověk zemřít. Prstem na hvězdičku svou nesmí nikdo ukazovat, nebo by ji strhnul a musil by zemřít. Jiní věří, že každý člověk má svíci rozžatou. Sfíci tu rozsvítí anděl strážný o křtu. Dokud svíce hoří, jest člověk živ, jak shasne buď dohořením nebo ji shasne smrt, musí člověk zemříti.