A co dělal muzikant? Šel jednou lesem a nes pod paždím housle ; po cestě přemejšlel, protože měl hlavu dolu. Dyž dal hlavu nahoru, viděl, že de naproti němu smrt. To mu vrtalo mozkem, kde se tu bere Vzal housle pud bradu a spustil. Smrt se bála, že by zaseje mohla spadnout do pytle a proto utekla. Vod tý doby nechala muzikanta bejt a ten se toulá pořád světem.

Když o štědrém večeru má se jísti hrách, vezme hospodář čtyři zrnka z mísy a hodí jedno na stranu východní, druhé na stranu západní, třetí na severní a čtvrté na jižní, aby zlé větry netrápily a Meluzína neskučela. Jinde vezme hospodář tři lžíce jídla o svatvečer a hodí je do kouta se slovy: „Zde jest podíl Meluzíně, aby Meluzína nesknčela." Jestli Meluzína dlouho a úzkostlivě hvízdá a fouká, dá jí hospodář na ošatku mouky ven na okno, aby přestala.

Dříve lidé věděli, jak dlouho budou živi. Jeden člověk dělal z kopřiv plot. Šel tudy Pánbůh a ptá se toho člověka, proč dělá plot jen z kopřiv. „A proč bych se dělal s pevnějším plotem? Na ten krátký čas, co budu ještě živ, je ho dost!" — Aby se lidé starali lépe o své potomky, vzal jim Bůh vědění o smrti.

Z Lázu u Strakonic.

Bývalý můj žák Jan Neuvirt vyprávěl mi následující dětský obyčej, který panuje mezi hochy v Čejkovieích. O svátcích svatodušních sejdou se hoši, svážou dvoje kolečka od pluhu k sobě, dají přes ně prkno a na to doprostřed posadí hocha, který má na hlavě slaměnou čepici. Za tím sedí jiný hoch s dřevěnou šavlí, a ten jest katem. Napřed sedí „forman" a „kočíruje". Forman má do vozíku zapražené hochy a ti táhnou je k rybníku, který třikráte kolem objedou a pak se zastaví. Kat sestoupí, setne dřevěnou šavlí králi čepici, a to