snad se tě máme bát?" A znova šli na prince. Tu Divnej vyskočil z vozíku, vytrh sosnu a všecky raubíře pobil. Potom řek princi: „Vidíš, nejčkon sem ti ponejprv zachránil život." Potom jeli dálejc. Než vyjeli z lesa, vyskočili na né zaseje raubíři a bylo jich zdrovna tolik, jak prvejc; ale Divnej je všeckny potlouk. Zasejk (zaseje) řek princi: „Vidíš, nynčko sem tě podruhy zachránil ; teďko jet dáleje sám, já tu zvostanu. Dyby šak ti hrozilo nebezpečí, zavolej třikrát Divnej, Divnej, Divnej, a já ti přídu pomoct."

Princ jel dálejc sám a dostal se šťastně do města ku svěj nevěstě, ale byl už večír.' Nevěsta jeho byla mlejší cerou královskou. Starší ceři líbil se mladý princ, a proto ho svojí sestře nepřála; umínila si, že raci prince zabije, než by ho mlejší sestře nechala. Dyž si princ lehl a všecko utichlo, stala starší cera královská a šla do pokoje, kde měl spát princ. Viděla, že tam nehdo leží, a proto ho bodla nožem, ale brzo se přesvědčila, že to jest její mlejší sestra. Princ nevěděl vo niěom. Dyž se ráno probudil, volali v celým zámku, že cizej princ zabil mlejší princeznu. Byl chycen a vodsouzen za to k smrti. Už ho vedli k šibenici a von pořád spekuloval, kerak by se zachránil. Najednou apoměl si na Divnýho; zavolal proto: „Divnej, Divnej, Divnej!" Kde se vzal tu se vzal, byl tady Divnoj a křičel: „Starší cera mlnjší zabila!': Potom vyslo-bodil prince a pomoh mu na slobodu. Divnej zasejk povídal princi: „Vidíš, nynčko sem tě po třetí vyslobodil, tedkon musíš taky mně něco k vůli udělat." Princ slíbil. Tu přál Divnej: „Veineš si moji matku za ženu." „Je-li hezká, Ternu," přál princ. „Eště horší než já," přál na to Divnej. Princ nechtěl ani slyšet vo mace Divnýho, ale ten přál: „Nevemeš-li šiji, na štyry kusy tě roztrhám." Řek tedy princ, že si jeho matku veme. Divnej ved prince k šífu. Dyž se k němu přeplavili a vylezli nahoru, uviděl princ krásnou pani. Divnej ji prohlásil za svou matku. Princ si ji vzal za manželku a Divnej v tom voka-mžiku proměnil se v krásnýho mládence. Na svatbě nalézal se taky otec nevěsty, matka její a potom ta bába čarodějná. Po svatbě byla matka a bába čarodějná na štyry kusy roztrhaný. Potom voženil se taky Divnej. To byla moc krásná svatba. Já na ní taky byla.

Byl jeden starej muzikant a ten se rozstonal; brzy přišla pro něj smrt. Dyž muzikant smrt viděl, prosil ji: „Počkej, má milá, nech mě eště naposled zahrát." Smrt muzikantovi zdovolila a ten vzal housle a hrál. Hrál tak pěkně, že smrt se dala do tance a potom do skákání; skákala tak moc, že nemohla dechu popadnout. Tu přišel muzikant na pěknou myšlenku. Zakejval na ženu a poroučel jí, aby přinesla pytel velikej, ten aby nastavila smrti a ta že do něj skočí. Žena muže poslechla; a zupravdy smrt skočila do pytle. Muzikant . skočil, pytel zdrhnul a potom špagátem zavázal. Dyž byl hotovej s tim, pověsil pytel so smrtí na zeď a poručil ženě, aby se nikdy do pytle nekoukala, že by s ní i s níin bylo zle.

Muzikant byl nejčko zdráv, chodil světem a hrál. Za ten celej čas nihdo neumřel. Ale horší bylo, že nihdo nic nemoh zabít. Dyž řezník chtěl zabít krávu, nemoh; dyž ji stah, byla pořád (furt) živa. Taky kuchařka, dyž zabíjela kuřata, nemohla; byly tak furt živí. Nejčkon bylo teprv zle na světě. Lidi si povídali, kam že smrt šla, že tak dlouho nejde; báli se, až se vrátí, že teprva potom budou lidi mřít.

Ale než kdo pomyslil, byla tu smrt. Jak se sem dostala ? Jednou žena muzikantova chtěla se pooívat, co smrt dělá a je li eště živa. Dyž rozvázala pytel, smrt vyskočila a zvědavou ženu zaškrtila. Potom, co jí přišlo do rány, všecko zabíjela. Taky ta kráva pošla i ty kuřata. Teďkon lidi prosili smrt, aby už přestala dávit lidi i zvířata, ale vona zrovna ne.