prsteny se u nich nalezly (v nekropoli na Hájku a na Javore). Prsteny ty byly obnošeny — totiž častým nošením oloupány — a to-zajisté nasvědčuje, že asi majitelky jejich nepracovaly.

Můžeme se domýšleti, že jejich obydlí na povrchu země zajisté ze dříví byla zrobena, protože dosud nikde ani stopy po nich nebo po nějaké jiné stavbě z kamene a hlíny kromě mohyl nenalezeno. Možná, že byla čtyřstěnoá. Na stěny věšely se asi ony nádoby, dovednou ženskou rukou ornamenty pokryté. Jsou totiž, jak se pravdě podobá, mnohdy jedině asi k tomu účelu malými oušky opatřeny, aby za tkanici pověšeny býti mohly. Muž zavěsil své zbraně, skládající se z bronzových mečů, dýk, seker, luka a šípů, a dle tohoto inventáře lze předpokládati, že si libovali ve slušném bytu, ze kterého na nás ovšem ničeho nezbylo. Marným se objevilo veškeré mé pátrání v tomto směru.

Dle všeho nadešla tu asi katastrofa. Patrně nový lid železnými zbraněmi ozbrojený vnikl sem (ovšem neznámo dnes odkui) a nejspíše pobil, zahnal anebo zotročil po způsobu všech vítězů všech dob tiché ty obyvatele, neboť nenalézáme dostatečných dokladů pro pozvolný postup aneb aspoň přechod z jedné kultury do druhé.

O tom nás poučují hlavně vyloupené mohyly. Do těchto vyloupených mohyl, jak jsem se již zmínil, mnohdy nově byly pochovány buď celé, buď v popel spálené mrtvoly. Zda byla to těla těch vítězů, nevíme, — ale zcela jisté náležela kultuře jiné, mladší. Tak jsem nalezl v hájecké a též i v jiných nekropolích na Úslavě v dolejších základních celách starobylé bronzové sekerky čili palstávy, dýky a příslušné charakteristické nádoby a nad nimi pak nový pohřeb s dokonalými, často dlouhými železnými hroty od kopí, a takovétéž nože s nádobami vesměs skorém již tuhovanými, úplné ji-nýeh a od předešlých rozdílných forem. Podobné nálezy se dosti často vyskytují i v Kokotsku a černé Mýti. Mohli jsem často ve starých mohylách podobné nové pohřby konstatovati.

Tato stará železná, jinak také „hallstattskou periodou" pojmenovaná kultura zde asi po mnohá století vládla. Doba jejího začátku klade se do času kolem šestého století před Kristem. Nálezy ' této kultuře svědčící — ač jsou tak úžasně rozmanité — přece *e vespolek v jakýsi postupný celek spojiti dají; začátek jejich není dosud přesně stanoven, ale t ě n s k o u ku lturou se končí.

Vedlo by nás však příliš daleko rozpoznávání jednotlivostí této kultury, a proto po chvatném turistickém přehlédnutí těch 28 dobře prozkoumaných mohyl v Černé Mýti odebereme se k zábělské hajnovně na návrší Kostelík zvané, přes které vede cesta z Plzně do Chrástu. U hajnovny té na návrší v koutě borového lesa objevily se mi totiž dvě nové mohylky, jejichž kultura však je rozdílná a mnohem mladší kultury mohyl z Černé Mýti.