žádal mě pan Dr. Čeněk Zíbrt, jenž o tomto dudáku podal některé zprávy ve své knize „Jak se kdy v Čechách tancovalo" (v Praze, 1895), aby tato črta uveřejněna byla v časopise Český Lid a tak veřejnosti byla učiněna přístupnou. Připomínám jen, že jsem neměnil slohu Fikarova, aby stať zachována byla v původní podobě.

Stať nadepsána je: „Strakonický dudák u hudební kapely pluku 5. 11. v Písku v letech 20tých tohoto století". Sepsal Josef Fikar, měšťan v Strakonicích.

Sotva asi bnde známa širšímu obecenstvu, ba i samému našemu mladšímu strakonickému i píseckému občanstvu ta dojista zajímavá historická zvláštnost, že skutečně v letech dvacátých tohoto století u hudební kapely čís. 11. pěšího pluku čís. 25. v Písku, tehda „de Vanx", později „Trapp", pak „Wocher" nazvaného, „Strakonický dudák" byl a že tentýž zde v Strakonicích v r. 1820 dne 17. června v poledne císařovně Karolíně Auguste před poštou, kdež na její zpáteční cestě z Prahy do Vídně stanula, s touto kapelou na dudy hrál, a že si jej pak císařovna ta představiti a napotom malovati dala i také jej za to 20 dukáty obdarovala.

Dudáka toho jsem nejen já nýbrž ještě i někteří jiní posud žijící zdejší současníci moji se mnou, a to nejen tehda dne 17. června 1820, nýbrž ještě i jindy zde v Strakonicích vícekráte s touto kapelou v jeho malebném kroji na dudy hráti viděli a slyšeli, ale i jeho sličnost, tento jeho malebný kroj, zvláště ale i také tyto jeho neobyčejné dudy, jakýchž jsme zde před tím ještě nikdy nebyli viděli, nemálo obdivovali.

Skoro bych si ani já ani tito současníci moji na „Dudáka" toha nebyli vzpomněli, kdyby mi náhodou nebyl přišel do ruky Pražský německý kalendář z r. 1858, redigovaný v zábavné části Františkem Klutschakem, v němž nejen tento dudák na straně 127 dřevorytinou vyobrazen, nýbrž i ta historie o něm stručně vypravována jest, což ve mně i v těchto současnících mých milou na naše tehda ještě mladá léta a tudíž i také na tohoto „Dudáka" vzbudilo upomínku. Pročež aby tato, dojista i pro širší obecenstvo velmi zajímavá historická zvláštnost a milá upomínka na „Dudáka" toho, na jeho malebný kroj a na ty jeho neobyčejné dudy, zvláště ale pro nás strakonické občany i co případná vzpomínka na toho našeho, nám toliko jen z dávné bajky a z Tylova „Strakonického dudáka" známého staroslavného „Dudáka Švanda" — jejž si ani jinak, nežli jen také v takovém též malebném kroji a s takovými dudami představiti nedovedeme — která aby ani nám ani potomkům našim tak snadno z paměti, nevymizela, nýbrž po dlouhá léta v paměti utkvěla, napsal jsem k tomu cíli tuto-zajímavou historickcu zvláštnost o dudákovi tom podle kalendáře toho, ale totéž pak jsa toho pamětníkem a očitým svědkem, poněvadž již 30. března 1809 jsem se narodil, jsem v mnohém ještě opravil a v mnohém doplnil, i také k tomu věrnou podobu „Dudáka" toho při-