pojil jej však samého docela správně podle všeho zde uvedeného na titulním listu naším „Strakonickým dudákem" nazval jsem. Vypravuje seitotiž v kalendáři tom historická zvláštnost tato doslovně takto:

V letech dvacátých tohoto století měl pěší pluk čís. 25 (tehda de Vaux, později Trapp, nyní Wocher) u své hudební kapely dudáka. Tentýž byl synem ovčáckého mistra v prácheňském kraji a honil ve svém mládí také ovce na pastvu, při čemž se na dudy, které, jak známo, v okolí strakonickém domovem jsou, cvičil, a brzy na ně takovým mistrem se stal, že v celém kraji prácheňském za nejdovednějšího dudáka byl pokládán. V roce 1818 byl jako rekrut odveden. Dal si za sebou své dudy přinésti, a když on a jeho kamarádi v setnině prázdný den měli, hrál jim na dudy veselé kousky tak dovedně, že často polovice setniny do tance se pustila. Jednoho dne byl mezi tančícími také jeden plukovní hoboista, který brzy zpozoroval, že tomuto dudákovi jen ještě řádná škola schází, a že kdyby se mu jí dostatečně dostalo, mohl by s jeho nástrojem u hudební kapely spoluúčinkovati, což by arci něco neobyčejného bylo, ale na každý způsob zvláštní účinek míti musilo. Hoboista ten sdělil náhled svůj kapelníkovi a tento plukovníkovi. Tomu se líbila myšlénka ta tak, že hned zkoušku předsevzíti rozkázal, jak by se asi dudy pohromadě s hudební kapelou vyjímaly. Výsledek byl nade vše očekávání skvělý. Náš dudák byl pak ihned z obrany k hudební kapele přesazen a zde pak řádně do školy vzat. To bylo nutno, neboť pouhý jen samouk, který ani jedinké noty neznal, posud vždy jen podle sluchu nebo podle vlastní fantasie hrával. V krátké čase přivedl to nadějný ten jinoch k takové sběhlosti ve čtení not, že mohl již ve mnohých hudebních kusech s kapelou spoluúčinkovati. Po té učinil sbor důstojnický mezi sebou sbírku, z jejíhož obnosu se mu čistý oblek podle selského kroje v prácheňském kraji obvyklého zřídil: nízký klobouk se širokou střechou s červenou pentlí a modrým peřím, zelený kabát se širokými rukávy, se širokou červenou lemovkou, sepjatý úzkým pásem, široký až do poloprsou sahající bílý plátěný límec na úplně nahém krku, krátké, pod koleny pentlemi stažené spodky, mezi kterými a červeně lemovanými polobotkami, lýtka krytá modrými punčochami bylo viděti. V tom kroji vystupoval vždy dudák ten s plukovní kapelou, vynikaje svým krojem rázovitým pro dudáky. Jeho obratnost činila jej vždy oblíbenějším. Když roku 1820 Její Veličenstvo císařovna Karolina Augusta na cestě z Prahy do Vídně přes Strakonice jela a v městě tom v poledne obědvala, rozkázal plukovník Pluku toho, jenž tehda v blízkém Písku ležel, aby hudební kapela Před hostincem se postavila a některé hudební kusy zahrála.