str. 48
Scena 4. (Plátno se zas vyzdvihne. Císař sedí)
Císař. Jděte spěšně pro Jiříka, uslyšíme, co dnes říká.
Kati (pro Jiřího jdou a za plátnem pravěj): Vstaň a pod zase s námi, chtějí mluvit s tebou páni.
Císař. Nuž-li jsi se dnes rozmyslil, aneb od bludu odstoupil?
Jiří. Domníváš se, o císaři, že já od mé pravé víry odstoupím, to neudělám; to ví můj Bůh, nebeský pán, aniž se tvých muk strachuji, tvůj dětinský trest zavrhuji.
Císař. Přineste vozové kolo, a přivažte jej naň polo, a s ním točte. Uhlídáte, bude-li se smát, seznáte. (Kati kolo přinesou, neehaj kolo ležet.)
Jiří. Ó, pane Ježíši Kriste! Ty jsi můj Bůh, to zajisté Pro tvé svaté bičování i trním korunování rač mně dáti v mukách stálost, dokonalou trpělivost.
(Kati položej Jiřího na kolo a s ním točej, a když točej)
Jiří (velkým hlasem). Bože, k pomoci mně přispěj, zahynouti též nenechej. (Jiří tise leží.)
Císař (usmívavě praví): Nu, kde jest Bůh tvůj, Jiříku, by tě vysvobodil z mého trestu? (Praví k lidu): Moji nejmilejší lidé, již to očitě vidíte, (že) boha křesťanského není, ale bohové naši sami, (jako): Jupiter, Apoll(o), Herkules, Diana, velký Ne-ptules.7) (Odejde.)
Anjel (Jiřího líbá za ruku bére a praví): Zdráv buď, ctný Jiří, věrný rytíři, stále v tom trvej, Boha se nespouštěj, neb skrze tebe, mnohý do nebe pohany přivedeš, (k) koruně zpo-můžeš 8) (Plátno se spustí )
|
Scena 5. (V kostele.) @BAS@
Císař. Děkujem vám, věrní bo-
hové, že jste svého nepřítele přemohli a též zkazili, i o život připravili.
Kati (přicházej, císaři pravěj): Císaři nepřemožený a pane náš velko-mocný, Jiří s kola sňat byl živý jako před tím kterou chvíli. Poskvrny na-sobě nemá, tot je naše pravda celá.
Jiří (přichází a císaři praví): Znáš-li mě, Diokleciane? Poznej Boha mého pro mě, který mě od kola vysvobodil a zase tak zdravého učinil. (Císař pro krásu jej nezná.) Já jsem-Jiří, ten zedraný, jenž jsem byl na kolo přivázaný. Věř, že Ježíš mne uzdravil a od muk tvých vysvobodil. Nechci přede tvé bohy ctíti, ale jim vždy zlořečiti.
Anatoleus, hejtman. Ach, kře-sťanský jest Bůh a pán, a já pravím r že jsem křesťan.
Císař. Rychle jděte a jej štěte, mé poručení vykonejte. (Kati jej vedou pryč.)
Aleksandra. I já taky jsem křesťanka, Ježíše Krista milenka, toho Boha já vyznávám, jiných se všechněch odříkám.
Magnentius (kní praví): Nechej dnes toho bláznovství, seznáš císařské milosti, a jeď se mnou domů v voze, máš v něm všeho dosti draze.
Císař. Ty, Jiříku, čarodějný, bys dokázal skrz tvé činy, chceš před lidmi vidin býti, kunštířem se nazývati. Nyní se na to podíváme, u přítomnosti mé seznáme, zdaliž divy činit budeš, neb pomoci potřebuješ. (Obrátí se ke katům.) Přineste rychle střevíce, v kterých jsou železné špice, ty jemu na nohy dejte, jak bude běhat, shledejte. (Jej obujou.) K žaláři jej bite, tlučte a do něho též zavřete. (Plátno dolů.)
|
Scena 6. (V žaláři.)
Jiří. Vzhledni na mne, Bože, s nebe, co já trpím teď pro tebe, uděl trpělivost do skonání, Bože a pane můj jediný.
Anjel. Raduj se, Jiří, rytíři, slavný mučedlníku. Buď uzdravený od Boha nyní v tomto smutku. Nohy tvé již máš zdravé, bolesti neciť žádné;
|
7) V rukopise hned za tím psáno:
„Plátno se spustí. Císař odejde,"
ale zas přeškrtáno. 8) V rukopise hned potom čteme:
„Plátno se spustí. Císař v kostele" ;
leč i to zas přeškrtáno.
|
|
