0057

str. 47 odňalo. Pročež, prosím, slyš mě mile, bys poručil této chvíle všechny křesťané (sic) zkaziti a jich jméno vyhladiti. Uposlechneš-li mé rady, budeš o mnoho bohatý; pakli toho neučiníš, o císařství přijít musíš, bohové se rozhněvají, o život tě připravějí. Císař. Moji věrní služebníci, správcové a ouředníci, rychle jděte po všem světě, a kde koho naleznete křesťana, by byl dost starý, dopomůžte mu na . . , .5) Ty, Galeri, vezmi list můj a zavěs jej na zámek svůj, by tak každý znal můj mandat, křesťan nemoh se vymlouvat. Jiří (stupuje před císaře a praví): Císaři nepřemožený! Pane, pane milostivý! Slyš mou prosbu, oč tě žá-dám, poníženě k nohám padám: Mám -chuť k vojenskému stavu, neuvidíš při mně vadu, chci já věrně bojovati, můj žirot nelitovati. Císař. Odkud jsi, mládenčo milý? Vítáme tě v tuto chvíli. Jiří. Jsem z Kapadocie rozený, Geroncius otec můj milý. Císař. Znal jsem tvého otce dobře, učinil mi mnohé hoře, když i bohy mými pohrdl, (v) ukřižovaného uvěřil Pro /jeho zmužilost, jeho činy .máš bejt hejtman nad jiný(mi). (Plátno se spustí a odejdou.) Scena 2. (Plátno6) se zvíhno, z jedné Jiří, z druhé strany Pasikrates a začíná.) Pasikrates. O, Jiříku, ctný rytíři, lile! jsme nyní mezi štíři, kam se máme obrátiti a náš život zachovati. Císař vydal listy tudy, by nás hubil každý všudy; kdo by se neklanil modlám jeho, že zakusí mnoho zlého. Jiří. Budiž Bohu věčná chvála, moje láska neuí malá. Chci pro Boha všechno snášet, k těm největším mukám kráčet. Půjdu a zvím, jak ten Jist zní, by mě to koštovalo tělo — jmění. (Jiří list čte a trhá. — Plátno se spustí.) Scena 3. (Císař sedí na trůnu.) Vojáci. O, císaři, pane slavný 1 ať nejste teď oklamaný, Jiří poručeni vaše roztrh na kusy v tom čase. Císař. Rychle jděte a přiveďte jej sem. Co snad my jsme jeho blázen? Vojáci (odejdou a za plátnem pravějí): Cos učinil? Pojď s námi k císaři bez odkládání. Jiří (jde a praví): Až posavad, ó císaři! též vy shromážděné rady! zlost míti proti křesťanům, pravého Boha služebníkům, vylejvati nevinně budete, a tudy je usmrcujete. Vždy vejpověď vaše. dobrá byla, nyní však proklatá. Vězte, že naše víra jest od Boha, vaše pak celá ďáblova. Pročež vy pravého Boha poznejte anebo nás již víc nemordujte. (Rada na císaře se dívá; císař hněvem mlčí a hněvem dává znamení Magnen- tiusovi, by on odpovídal.) Magnentius. Přistup blíže, člověče zlý, nevíš, jak máš mluvit tady? Kdo médie tě to naučil, bys nám směle zde tak mluvil. Jiří (stoupí blíže). Pouhá pravda mě dohání, o vy nevěrní pohani! Magnentius. A co jest pravda, pověz nám. Jiří. Kristus Ježíš, on Bůh a pán. Císař (hledí na Jiřího, jej poznává a praví): Nedávno tvé urozenosti, hrdinství a spanilosti velmi jsme se tak divili a k té důstojnosti vyzdvihli. Pročež tobě naši milost, dáváme také zdvořilost; napomínáme tebe tudy, bys opustil svoje bludy. Chcem té obdařit s vším štěstím, mnohým velikým bohatstvím. Jiří. Vem, císaři, příklad ze mne a sám poznej Boha z nebe; chceš-li bohatým věčně býti, musíš bohy němé opustiti. Císař. Nechci tě déle slyšeti ani tě více viděti. Do žaláře hned ho dejte a kámen na prsa vložte. (Kati jej vážou a vedou pryč. Plátno se spustí.) 5) V rukopise nečitelno; snad: máry. 6) V rukopise nečitelno.