str. 46
přesWatl (Pan)nl Marl(e).......sWatlho Wltažena a Wlpsána."
Jakkoli tedy chronostichon, z něhož jen M a patero "W a sedmero I zbylo, nás o věku, v němž rukopis náš vznikl, nepoučuje, lze přece z písma i z jazyka se vší pravdě podobností souditi, že spadá na rozhraní 17. a 18. století.2)
A tak bychom měli před sebou starou divadelní hru, ne umělou, alebrž lidovou. Neboť skladatelem jejím nebyl literát, nýbrž muž z lidu poctivého, řemesla sladovnického, Jan Killar z Náchod a.
Že hra tato byla veřejně provozována, o tom nelze pochybovati, sic jinak by písař sotva ji byl opatřil „přídavkem pantomie".3) Z úmysla pravím „písař", nebo soudě dle slov chronosticha: „vytažena a vypsána" shora uvedených, nepokládám rukopis tento za prvopis, nýbrž za pouhý opis („výtah a výpis") staršího rukopisu Kil-larova. Možná, že přítel můj, nad jiné povolaný k tomu historiograf města Náchoda, p. ředitel J. K. Hraše časem se dopídí, kdy a v jakých poměrech žil skladatel té naší komedie.4)
Tuto poprvé na světlo ji vydávaje, zaměnil jsem toliko pravopis její pravopisem nynějším; ale jinak všude držím se věrně textu i s chybami a zvláštnostmi fonetickými. —
Abych hru tu poněkud našim poměrům a časům přizpůsobil, přičinil jsem ze svého toliko rozdělení ve scény; ale i v tom řídil jsem se pokyny ve hře obsaženými.
Komedie o sv. Jiří mučedlníku.
Scéna 1. (Císař sedí na trůnu a začíná hrát.)
Galerius. Slyš mě, císaři Dio-kleciane, náš veliký a mocný pane, co se děje od křesťanův, od těch vel-
kých podvodníkův. Jako prška, krupobití, ano také hromobití před malým časem se stalo, jenž (sic) našim život
|
1) 9 cm. zšíří a 21 cm. zdélí.
2) V tom se mnou souhlasili jak prof. J. B. Miltner, záhy zesnulý, tak pan L. Domečka, koncipista v Hradci Královém, jimž jsem rukopis ten byl předložil.
3) Pokud jsem jej dovedl přečísti, zní takto: „Musí býti Harlakýn a Z id. Žid vezme dvě polínka a sekyru, a polínko položí jedno za nátoň (ZZ špalek, na němž se dřeva štípají) a druhé bude chtít štípat; a když sekyru zdvihne, Harlakýn polínko veme, uteče. Žid se bude ohlížet; když žádného neuhlídá, zas bude chtít druhý štípat; zas. mu ho veme a uteče. Pak sekyru položí, i tu mu vezme. Tu on bude lomit rukama a sedne na zem. — Jiný mu přinese kus masa na talíři, vidličku a nůž, flašku piva a skleničku. Když maso k hubě bude strkat, Harlakýn mu ho hned sni. Pak naleje si do skleničky piva; on mu ho vypije; na to druhou skleničku si naleje a dá si ji pod klobouk .. . ." (Dále list zcela rozedrán.)
4) Rukopis její chová se nyní v městském museu královéhradeckém.
|
|
