str. 50
pána milovnice, co jsem kdy tobě provinil, i v čemkoliv kdy dočirň). Odříkám se těch mých bohů, slepých, němých, hluchých spoln. Toho Boha, v něhož věříš, ty největší muka trpíš, já též věřím a jsem hotov, vylejt pro něj všechnu krev mou.
Císař. Ti lidé jsou ošemetní, namluvení pod fortely, Athanasi, Jiří taky mámějí nás svými spolky: Onen pravil, že mu jed dá, ale jest v tom velká chyba, tento, že vzkřísí mrtvého, dali do truhly živého.
Athanasi (skočí císaři do řeči i. Nevěřte tyranu tomu, z pekla si vypůjčil tlamu.
Mrtvý. Lže, jenom vás šálí, byste s ním do pekla táhli.
Císař (hněvy praví): Veďte je hnedky k šibenici, vykonejte mou sentenci: Jiřího zas do vězení na delší mé poručení. (Plátno dolů.)
|
Scena 9.
(Jiří ve vězení. — Slepý, hluchý, chromý kleknou.
Slepý Návrat mi zrak, tebe žádám, odplatí tobě Kristus pán.
Hluchý. Jsem hluchý, neslyším slova, uzdrav mě skrz tvého Boha.
Chromý. Jsem chromý od narození, žádám tvého smilování.
Jiří (dělá kříž nad nimi). Ve Jménu pána Ježíše Krista, buďte zdrávi dozajista. (Pokloněj se, zdrávi odejdou.)
Sedlák. Ó, Jiříku, slouho Boží! potěš ty mě v této hoři! Scípl mně můj vůl na poli, nad nímž mně mé srdce bolí. On mě živí i mé děti, rač se nad mnou smilovati.
Jiří (se zasměje). Jdi, Gliceri, (k) tvé vorbě zas, tvého vola živého máš. (Plátno dolů.)
|
Scena 10.
Sedlák. Veliký jest Bůh Jiřího, který vola zcepenělého mého jest obživil zase, děkuji mu v tomto čase.
Vojáci (k císaři). Jest zde sedlák rouhač jeden, Gliceri nazvaný jmonem.
Císař. Setněte mu hlavu brzy, snad ho jeho život mrzí. (Kat se ho chopí, sedlák klekne)
Sedlák. Děkuji ti, Bože z nebe! Že já mohu dnes pro tebe mou krev a život dáti, rač se nad mnou smilovati.
Anjel (za plátnem řekne): Poď, Glicpri, do radosti, neokusíš víu žalosti, budeš pokřtěný krví svou, u mně vezmeš odplatu mou. (Hlava se setue, jej odnesou.)
Gsilerius. Císaři, pane slavný, jak dlouho Jiří s čárami tebe podváděti bude? Mnoho z tvých k sobě přivede. Nebot v tom jeho vězení mnozí byli uzdravení Tehdy opouštěj tvé bohy, ty budeš s námi nebohý
Císař. Co tehdy máme činiti? Hleď nám brzy oznámiti.
Galerius. To jest moje rada celá: Když se muky strašit nedá, bys mu připovéděl dary, tak jej spíš nakloníš tady.
Císař. Zejtra, než vyjde sluníčko, chcein tě poslechnout pro všecko. Vy se sem tehdy postavte a Jiřího zavolejte. (Plátno dolů.)
|
Scena 11.
(Jiří v žaláři.)
An jel. Buď zdravý, o věrný služebníku Ježíše, nelekej, nestrachuj se více. Pospěš do nebe brzy přijíti, království již věčné dosáhnouti. Ne-prodlívej déle, ale vejdi směle, koruna na tě čeká.
Jiří (probudí se, líbá místo, na kterém anjel stál, a řekne): Ó, velké milosrdensví! ó, věčné blahoslavenství! (Obrátí se k vojáku řka:) Ó, bratře můj nejmilejší! prokaž mi lásku nynější: pusí sem Pasikrata mého, chci mluvit něco tajného
Voják (k Pasikratovi). Dlouho se nezdržuj, vejdi, dostal bych na záda s holí.
Pasikrates (klekne, pláča, nohy líbá). Ó, běda mně, otče milý, ó, běda mně v tuto chvíli!
|
|
