0061

str. 51 Jiří (jej zdvihne). Buď potěšen, synu milý, naplač pro mě v tuto chvíli! něhot Kristus, můj spasitel, mně se zjevil vykupitel, zval mě do svého království, že přijdu k blahoslavenství. Pročež snažně žádám tebe, když' mé tělo mrtvé bude, bys ho dovez do mé zemi (sic), Bůh náš bude vždy přítomný. Pamatuj na bázeň Boží, jenž jest všeho světa zboží. Zůstaň při víře Kristově, která tě vede do nebe. • Pasikrates. Chci to všecko učiniti! ach; již od tě musím jíti. (Po-líběj se a Pasikrates odejde — Plátno dolů. Scena 12. Císař (na trůnu). Rychle jděte pro rytíře, přivedein-li ho dnes k víře. Vojáci. Slyš císařské poručení, máš se stavit bez prodlení. Císař. Ty, můj synu nejmilejší! Chcem tě raddou nejpřednější při našem dvoře učinit, chceš-H oběť bohům činit. Poznej, žes věku mladého, krásného a spanilého. Jiří. O, císaři, pane slavný, kdybys byl ke mně upřímný, nedal bys mě tak mučiti, tyranství provozovati, Císař. Obětuj zase bohům mým, s rozkoší tě obohatím. Jiří. Poďme spolu do kostela, ehtěj-Ii bohy (sic) obět zcela. Vojáci. Cest veliká tobě patří, žes zvítězil, ó císaři! Bohy naše chval-mež všichni, že jsou Jiřího přemohli. (Plátno dolů) Scena 13. (V kostele.) Jiří. Já budu obět činiti, bude-li ji chtít přijmouti. (Přistoupí k modle a řekne): Chceš-li ode mně, Appolle, obět přijmout jak bůh vřele? Modla. Obět od tebe nežádám, neb'o ty jsi pravý křesťan. Bůh já taky nejsem žádný, ale pouhý jsem já ďábel, pro hřích s nebe padlý anjel. Proto já mám zde obydlí, bych vzal do pekla po smrti lidí. Jiří. Proč se zde dlouho zdržuješ, do pekla se nepakuješ? Modla. Již odtud pryč jdu, ma-širuju k peklu. Pop, kněz pohanský. O, ty zlo-syne, cos činil, že jsi naše bohy skaził ? Bite, tlučte jej, kopejte, v ničem jeho nelitujte. Kde vemem boha jiného, jako ten byl, zubatého ? Neb měl uši jako kráva, toť byla naše celá sláva, rohy velké, ocas tlustý. S ním jsme měli dost radosti. (Kat hodí řetěz Jiřímu na krk.) Aleksandra. Pomoz, Bože spravedlivý, prosím tebe v tuto chvíli; v tebe věřím, v tebe doufám, neb ty jsi Bůh, jediný pán. Císař (k Jiřímu). O, ty hlavo zatvrzelá! to byla obět splněna, kterous konal bohům našim? Ze s tebou jinač zatočím! Jiří. Ovšem, že jsem připověděl, císaři, aby jsi věděl, řekl jsem: „Chtěj-li přijmouti", mohls to rovně slyšeti. Oni nechtěli přijmouti, že radš do pekla poletí. Aleksandra (k císaři řka [sic]): O, zaslepený člověče! kterak můžeš trápit lehce tohoto muže svatého, ctitele boha pravého? Zdaliž jsi neslyšel v uši, že jsou tvé (sic) bohové hluší, ďáblové, škaredé potvory, s nebe do pekla svržený. Již vidím, že rozum nemáš, ale na mně to neshledáš, bych měla ctít bohy němé, jenž s peklem odmění tobě. Já pak věřím v Krista Pána, jerfl jest má celá obrana. Císař (omámený, za chvilku řka): Ó, má milá Aleksandro! má nejmilejší manželko! Co pak se ti nyní stalo ? Toť se mně nikdy nezdálo, abys pána tak mocného zavrhla, milostivého. Bohy naše opustiti, Jiřího se přidržeti! Aleksandra (skočí do řeči): O, zaslepe 9jný člověče, mé srdce již netrap více; nemluv již rouhavé slovo. Toho tobě pravím zcela: Proklínám tě s zlými duchy, ty jsi, budeš s nima hluchý. Já pak po Bohu mé spasení Jiříkovi připisuji. Císař (za chvilku stoje řekne): Uvrzte je do žaláře, to jest má vůle, císaře. (Odejde. — Plátno dolů). 9) V rukopise nečitelno.